Východiska: Spastická paréza akra horní končetiny způsobuje problémy v úchopových a manipulativních funkcích ruky, v běžných denních aktivitách, hygieně, ošetřovatelské a rehabilitační péči, zhoršuje kvalitu života a pů- sobí bolest. Snížení event. odstranění spasticity patří k základním úkolům při rehabilitaci spastické parézy ruky po cévní mozkové příhodě (iktu). Cíl: Cílem práce je popsat vliv kombinované terapie botulotoxinem-A a vzduchových dlah u pacientů po iktu se spastickou parézou ruky. Metodika: Jedná se o prospektivní observační kohortovou studii, popisující závislost mezi snížením spasticity a dlahováním pomocí vzduchových dlah (experimentální kohorta s 20 probandy, 16 žen, 14 mužů, průměrný věk 59,5 ± 9,8 let) versus konvenční rehabilitace s progresivním strečinkem spastických svalů (kontrolní kohorta s 20 probandy,18 žen, 12 mužů, průměrný věk 60,0 ± 9,5 let). Všichni pacienti měli postiktální spastickou parézu akra horní končetiny a terapii botulotoxinem-A s navazující šesti týdenní rehabilitací. Naměřená data byla statisticky zhodnocena na hladině významnosti p < 0,05 pomocí Studentova t-testu, Mann-Whitney U-testu, Chí kvadrát testu a pomocí logistické regresní analýzy. Výsledky: V letech 2015–2016 v centru léčebné rehabilitace v Prostějově rehabilitovalo 44 pacientů se spastickou parézou akra horní končetiny. Observační studii, sledující vztah změny spasticity akra horní končetiny a vlivu různé antispastické terapie, dokončilo 40 pacientů (20 v experimentální a 20 v kontrolní kohortě). Po šesti tý- denní terapii byla prokázána velmi významná závislost mezi terapií vzduchovou dlahou a zmírnění spasticity při Odds Ratio 4,0 (95% CI: 3,5–5,0) a významná závislost konvenční rehabilitace (s progresivním strečinkem) a zmírnění spasticity při Odds Ratio 1,5 (95% CI: 1,1–2,0). Závěr: V naší práci je popsán významnější vztah mezi snížením spasticity akra horní končetiny a kombinované terapie pomocí botulotoxinu-A spolu se vzduchovými dlahami, oproti kombinované terapii pomocí botulotoxinu-A se standardní rehabilitací a progresivním strečinkem.
Background: Spastic paresis of the hand causes problems in the grip and manipulative function of hand in activities of daily living, hygiene, nursing and rehabilitative care, detriorations in quality of life and it also causes pain. Reduction or elimination of spasticity is one of the fundamental tasks of the rehabilitation of spastic paresis of the hand after cerebrovascular disease (stroke). Aim: The aim is to describe the combined effect of botulinum toxin-A and air-splinting in patients after stroke with spastic paresis of hand. Methods: This was a prospective observational cohort study describing an association between reduction of spasticity and splinting with air-splints (experimental cohort of 20 patients, 16 women, 14 men, mean age 59.5 ± 9.8 years) versus conventional rehabilitation with progressive stretching of spastic muscles (control cohort of 20 patients, 18 women, 12 men, mean age 60.0 ± 9.5 years). All patients had postictal spastic paresis of hand, therapy with botulinum toxin-A and six-week rehabilitation. The measured data were statistically evaluated at the significance level p < 0.05 using Student‘s t-test, Mann-Whitney U test, Chi quadrate and logistic regression analysis. Results: Forty patients (20 experimental and 20 control) completed the observational study. After six week of therapy was demonstrated very significant association of air-splint therapy and alleviation spasticity of hand – Odds Ratio: 4.0 (95% CI: 3.5 to 5.0) and significant association of conventional rehabilitation (progressive stretching) and alleviation spasticity of hand – Odds Ratio: 1.5 (95% CI: 1.1 to 2.0). Conclusions: In our study has been described more significant relationship between the reduction in spasticity of the hand and therapy with use botulo toxin-A and air splint versus therapy with botulinum toxin-A and conventional rehabilitation with progressive stretching
