V súčasnej dobe s vyspelou technologickou úrovňou je veľmi podstatné šíriť osvetu o manipulácií s automatickým externým defibrilátorom (AED) a nevyhnutné je taktiež i prístroje AED rozmiestňovať medzi laickú verejnosť. Podstatná je edukácia širokej verejnosti o jednoduchosti a bezpečnosti použitia prístrojov pri náhlom zastavení krvného obehu. Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitácia zvyšuje počet zahájených kardiopulmonálnych resuscitácií a skracuje čas do ich zahájenia. Taktiež zvyšuje počet prevedených kompresií hrudníka a zlepšuje prognózu pacienta a výsledky liečby prednemocničného zastavenia krvného obehu. Krajské operačné strediská záchrannej zdravotnej služby by mali poskytovať záchrancom podporu operátorom vo všetkých prípadoch predpokladaného zastavenia srdca s výnimkou situácie, keď vyškolený záchranca už kardiopulmonálnu resuscitáciu zahájil. V Slovenskej republike aktuálne evidujeme v registri Operačného strediska záchrannej zdravotnej služby Slovenskej republiky viac ako 2500 prístrojov AED.
In today’s advanced technological level, it is very important to spread awareness about handling automatic external defibrillator (AED) and it is also necessary to distribute AED devices among the lay public. It is essential to educate the general public about the ease and safety of using devices in the event of a sudden stoppage of blood circulation. Telephone-assisted emergency resuscitation increases the number of initiated cardiopulmonary resuscitations and shortens the time until they are initiated. It also increases the number of performed chest compressions and improves the patient’s prognosis and treatment outcomes for pre-hospital circulatory arrest. The regional operational centers of the emergency medical service should provide rescuers with support to operators in all cases of suspected cardiac arrest, with the exception of the situation when a trained rescuer has already started cardiopulmonary resuscitation. In the Slovak Republic, we currently register more than 2,500 AED devices in the register of the Operation Center of the Emergency Medical Service of the Slovak Republic.
Počet pacientů s implantabilními kardiovertery-defibrilátory (ICD) neustále narůstá. Nově se v péči o tyto pacienty uplatňuje telemedicínské sledování (Home MonitoringTM, HM). Metodika: Výzkum probíhal kvantitativní metodou technikou dotazníkového šetření. Byl získán soubor 150 konsekutivních pacientů s ICD sledovaných systémem HM (HM+) a 150 konsekutivních pacientů s ICD, kteří byli sledováni standardní technikou (HM–). Dotazníky byla zkoumána kvalita života (QoL) (EQ-5D-3L), míra anxiety, deprese (HADS) a subjektivní vnímání přínosu systému HM a organizace dálkové péče. Výsledky: Způsob sledování ICD přímo neovlivnil QoL (p = NS). Na základě celkového skóre byl zaznamenán trend k lepšímu hodnocení QoL pacienty ve skupině HM+ oproti skupině HM– (68,6 ± 19,0 vs. 64,6 ± 16,5, p = 0,09). Výsledky též neodhalily významné rozdíly mezi skupinami pacientů HM– a HM+ ve výskytu anxiety a deprese. Z hlediska subjektivního vnímání přínosu systému HM a organizace dálkové péče byl zaznamenán nejvýraznější rozdíl (p < 0,0001) mezi skupinami pacientů v jimi preferovaném způsobu sledování: 54,9 % pacientů ze skupiny HM– by si přálo být raději sledováno dálkově a 45,1 % by setrvalo u stávajícího ambulantního sledování, zatímco ve skupině HM+ by pouze 6,7 % pacientů preferovalo namísto dálkového sledování osobní kontrolu u lékaře. Skupina HM+ preferovala využívání dálkového systému sledování (p = 0,007) a stejně tak měla kladný názor na dálkově prováděnou lékařskou péči (p = 0,034). Závěr: Způsob sledování implantovaných ICD přístrojů významně neovlivňuje QoL, anxietu či depresi u pacientů s ICD. Pacienti s ICD sledovaní systémem HM mají vysokou adherenci k dálkově prováděné lékařské péči a jen velmi neradi by o výhody spojené s tímto způsobem sledování ICD přišli.
The number of patients with implantable cardioverter-defibrillators (ICD) has been continuously rising. Telemonitoring care (Home MonitoringTM – HM) has been increasingly used during the monitoring of these patients. Methods: 150 patients with ICDs who were monitored using the HM system (HM+), and 150 patients with ICDs who were monitored using standard outpatient checkups (HM–) were included. A questionnaire, which focused on the quality of life (QoL) (EQ5D-3L), level of anxiety and depression (HADS), and a custom questionnaire examining the subjective approach of patients to the HM system and telecare workflow, was sent out to all patients. Results: The method of ICD monitoring did not directly influence the QoL (p = NS). A non-significant trend towards better QoL in HM+ compared to HM– patients was recorded. It was based on total QoL scores (68.6 ± 19 vs. 64.6 ± 16.5, p = 0.09). Regarding anxiety and depression, statistical testing also failed to find any difference between HM+ and HM– patients. The most striking difference between HM+ and HM– patients was recorded in the preference for the type of monitoring. 54.9% of HM– patients were interested in remote monitoring, 45.1% said they preferred outpatient check-ups, and only 6.7% (p < 0.0001) of HM+ patients were interested in switching to outpatient check-ups from remote monitoring. HM+ patients were more inclined to use remote ICD monitoring (p = 0.007) and had a positive approach toward the telecare system (p = 0.034). Conclusion: The method of device monitoring does not significantly affect QoL in patients with ICDs, nor does it affect levels of anxiety and depression. Generally, patients with ICDs monitored using the HM system were very satisfied with telecare and would prefer not to lose remote ICD monitoring. *
