Příspěvek se zabývá tematikou působení fyzioterapie na artroskopicky ošetřený kolenní kloub. Cílem je ověřit, zda vybrané metody kinezioterapie s využitím fyzikální terapie povedou ke zlepšení bolestivosti a stability kolenního kloubu u pacientů po artroskopii. Zkoumaný soubor tvořilo 50 pacientů po artroskopické operaci kolenního kloubu, rozdělených do dvou skupin. Skupina kontrolní představovala pacienty bez navazující fyzioterapeutické léčby propouštěné do domácího prostředí a skupina intervenční pacienty podrobené deseti terapiím. K prokázání vlivu fyzioterapie na bolestivost a stabilitu kloubu bylo využito vybraných standardizovaných dotazníků, zaznamenaných bezprostředně po výkonu a po uplynutí čtyř týdnů od výkonu. Sou- časně bylo provedeno vstupní a výstupní kineziologické vyšetření zahrnující aspekci, palpaci, goniometrické a antropometrické měření a vyšetření svalové síly. Ze zjiště- ných výsledků vyplývá, že zvolené fyzioterapeutické metody u pacientů po artroskopii kolenního kloubu jednoznačně zmírňují bolestivost a zlepšují jeho stabilitu. Navíc eliminují otok, pozitivně ovlivňují sílu a pohyblivost operované končetiny. Dopomá- hají tak pacientovi k rychlejšímu a plnohodnotnému návratu do běžného denního a aktivního života. Je důležité volit postup fyzioterapie pro každého pacienta individuálně, neboť dispozice a možnosti jedinců nejsou stejné. Pozitivních výsledků lze dosáhnout kombinací různých fyzioterapeutických metod, těchto výsledků ovšem nelze dosáhnout bez aktivní spolupráce pacienta.
The article deals with the topic of the influence of physiotherapy on arthroscopic treatment of the knee joint. The goal is to verify whether the selected methods of kinesiotherapy using physical therapy will lead to a decrease in pain and stability of the knee joint in patients who have undergone arthroscopy. The sample group consisted of 50 patients who underwent an arthroscopic surgical operation of the knee joint. They were divided into two groups. The control group consisted of patients who were not recommended a post-operative physiotherapeutic treatment. They were discharged for home treatment. The intervention group consisted of patients who underwent ten therapies. To prove the influence of physiotherapy on pain and the stability of the knee joint, selected standardized questionnaires were used. They were filled in immediately after the operation and four weeks later. Initial and final kinesiology assessments were carried out, including aspection, palpation, goniometric and anthropometric measurement and examination of muscle strength. The results show that the selected physiotherapeutic methods decrease pain of the knee joint and improve its stability in patients who have undergone arthroscopy. They also eliminate swellings, and have a positive effect on the strength and mobility of the operated limb. They help patients to quickly return to a fully active daily life. It is important to choose physiotherapy methods for each patient individually because individual dispositions and possibilities are not the same. Positive results can be reached combining various physiotherapy methods. Nevertheless, these results cannot be reached without the patient’s active collaboration.
S rozvojem a zdokonalováním technologie dialyzační léčby a lékařské péče se sice zvyšuje věk pacientů léčených dialýzou a posunuje jejich kvalitu života (QoL) na vyšší úroveň, ale přesto stále ne dostatečně blízko úrovni zdravé populace. Plošně jsme zhodnotili kvalitu života (QoL) peritoneálně dialyzovaných (PD) pacientů České republiky (n = 95; muži/ženy = 49/46, průměrný věk 56,9 ± 12,8; délka léčby PD od 0,25 do 224 měsíců, tj. průměrně 29,1 ± 32,4 měsíců). Kvalita života pacientů s konečným stadiem selhání ledvin (ESRD) léčených peritoneální dialýzou (PD) je významně snížena ve srovnání s běžnou populací, zejména v oblasti fyzického zdraví (p < 0,001). Vyšší průměrné hodnocení bylo u domény „životní podmínky“ (p < 0,001) a „DIS modul“ (p = 0,035). Kromě kvalitní zdravotní péče je vhodné do léčebného plánu zařadit i nemedicínské intervence, které by podpořily zlepšení kvality života zejména v doméně fyzických funkcí a podpořit tak u stárnoucí populace dialyzovaných pacientů zachování soběstačnosti a sebeobsluhy. Jednou z možností je aktivace pacienta prostřednictvím pravidelných cvičebních programů, v doprovodu s psychosociální intervencí a tréninkem motivace. Pohybová složka by měla být vnímána a aplikována jako prostředek pro zkvalitnění léčby, který je nízkonákladový, ve výsledku efektivní a akceptovatelný pro pacienta.
With the development of dialysing and treating process the life expectancy is extended and the patient’s need of an improved quality of life (QoL) arises as well, but still not enough close to the level of a healthy population. We performed an area assessment of quality of life (QoL) in patients on peritoneal dialysis (PD) in the Czech Republic (n = 95; male/female = 49/46, average age 56.9 ± 12.8; total time on PD from 0.25 to 224 months; average time of PD 29.1 ± 32.4 months). Rating in QoL of patients with end stage renal disease (ESRD) treated with peritoneal dialysis (PD) is significantly decreased as compared with average values of Czech standards, especially in the domain “physical health” (p < 0.001). Significantly higher average rating was found in the domain of “environment” (p < 0.001) and “DIS module” (p = 0.035). In addition to quality of the health care nonmedical interventions that support the improvement of QoL, especially in the domain of physical health, should be also included in the treatment plan, and thus support the ageing population of dialysis patients maintaining self-sufficiency and self-care. One of the possibilities is exercise intervention, which should be seen as the way to improve the treatment. It should be seen as cost effective, efficient and acceptable for patients.
