Východiska: Tradiční fyzioterapeutické přístupy u pacientů po cévní mozkové příhodě jsou v posledních letech doplňovány novými technikami na bázi robotiky i virtuální reality a přináší možnost aktivně a intenzivně trénovat komplexní pohyby v závislosti na potřebách pacienta. Cíl: Zhodnotit efekt fyzioterapie na přístroji s využitím virtuální reality u pacientů po cévní mozkové příhodě a porovnat jej s konvenční fyzioterapií. Metody: 16 probandů po ischemické cévní mozkové příhodě bylo rozděleno do dvou skupin – experimentální (využití virtuální reality) a kontrolní (konvenční fyzioterapie), u nichž probíhala terapie horní končetiny po dobu 2 týdnů (10 terapií po 30min). Pomocí klinických testů, dynamometrie a přístrojových testů zkoumané- ho přístroje jsme hodnotili rozdíly měřených parametrů. Pro zhodnocení dat jsme použili Wilcoxonův párový a Mann-Whitneyův test, hladina statistické významnosti byla stanovena na hodnotě p ≤ 0,05. Výsledky: U experimentální skupiny jsme zjistili signifikantní zlepšení u 6 z 6 parametrů, u kontrolní skupiny jsme dosáhli zlepšení u 2 z 6 sledovaných parametrů. Při porovnávání efektů terapií, tedy hodnot parametrů jednotlivých skupin navzájem jsme našli signifikantní změnu pouze u 1 parametru. Závěr: Z výsledků experimentu je možné usuzovat, že terapie ve virtuálním prostředí se zdá být oproti konvenč- ní terapii efektivnější, zlepšuje konkrétní dovednosti a funkce horní končetiny. Komparace obou terapií mezi sebou však nebyla statisticky významná.

Background: The importance of robotics and virtual reality has recently grown and complement traditional physiotherapeutic approaches. These new techniques offer the ability to train weakened movements only by adjusting to individual patient ́s needs. Ain: To evaluate the effect of therapy using virtual reality on physiotherapy device in stroke patients and compare it to a conventional therapy. Methods: We enrolled 16 post-stroke patients in our study and divided them into 2 groups – experimental (using virtual reality) and control group (using conventional therapy). We made a 10 sessions of upper limb therapy, each for 30 minutes, and then we evaluated the differences in the measured parameters using common clinical tests, dynamometry and tested device assessment. Wilcoxon pair and Mann-Whitney test was applied to evaluate the data. The significance level was set to 0.05. Results: We found significant improvement in 6 of the 6 parameters in the experimental group and another significant improvement in 2 of the 6 parameters in the control group. Only one parameter has significant changed when statistical comparing the effects of those two interventions. Conclusion: Findings of our study indicate that therapy in virtual reality seems to be more effective than conventional therapy, it improves the specific skills and functions of the upper limb. However, there were no statistically significant differences between the two therapies.

Objektivizace efektu fyzioterapie s využitím virtuální reality na horní končetině u pacientů po cévní mozkové příhodě

Oddělení rehabilitace Fakultní nemocnice Olomouc Olomouc Česká Republika

Ústav fyzioterapie Fakulta zdravotnických věd Univerzita Palackého Olomouc Česká Republika

Efficiency of virtual reality based physiotherapy on upper limb mobility in stroke patients

Literatura