Úvod: V chirurgii kýl břišní stěny jsou nejčastěji používány polyesterové a polypropylenové síťky. Jejich intraperitoneální implantace může vést k tvorbě adhezí s břišními útrobami s následnou poruchou pasáže nebo vznikem střevní píštěle. Některé kompozitní implantáty mohou snížit riziko tvorby adhezí. Cílem studie bylo posouzení vlastností a vhodnosti intraperitoneální implantace nového typu kompozitního materiálu, polyesterové síťky potažené tenkou vrstvou polyuretanu, v experimentu na laboratorním potkanu. Materiál a metoda: Experiment byl proveden na 21 laboratorních potkanech. Laboratorní zvířata byla rozdělena do 3 skupin po 7 jedincích. U první skupiny byla provedena kontrolní laparotomie 7. den, u druhé skupiny 14. den a u třetí skupiny 28. den po intraperitoneální implantaci kompozitní síťky. Byla posouzena tvorba adhezí s břišními útrobami a histologicky byly vyšetřeny vzorky tkání s implantovanou síťkou. Výsledky: Makroporózní polyesterová vrstva síťky podporovala časnou a mohutnou vazivovou proliferaci s dobrou adhezivitou k břišní stěně. Na druhé straně mikroporózní polyuretanová vrstva vedla k vytvoření vazivové kapsy. Při kontrolní laparotomii byly u většiny laboratorních potkanů ve všech skupinách nalezeny rozsáhlejší adheze omenta k vazivové vrstvě pokrývající polyuretanovou stranu implantované síťky. Závěr: Lze předpokládat, že ochranná polyuretanová vrstva nevylučuje riziko tvorby adhezí u laboratorního potkana.

Introduction: Polyester and polypropylene are currently the most frequently materials for repair of abdominal wall hernias. Most of the mesh materials used intraperitoneally in repair of hernias lead to considerable adhesion formation, as well as the resultant bowel obstruction and intestinal fistula formation. Some newer composite products can reduce risk of adhesion formation. The aim of this experimental study is testing properties of patch, composite structure, characterised by the association of a non-woven textile structure made from polyester multifilaments, and a fine coat of polyurethane on one side, placed intraperitoneally in rat. Materials and methods: The experiment was carried out with 21 laboratory rats. Laboratory animals were divided into 3 groups – 7 animals in a group. In the first group the check-up laparotomy was realized the 7th day, in the second group the 14th day and in the third group the 28th day after the intraperitoneal implantation of a composite mesh. All animals were sacrificed and adhesion scoring and histological evaluation of tissue specimens with implanted mesh were done. Results:Amacroporous polyester mesh component supported an early and huge fibrous proliferation with a good adhesion onto the abdomen wall. On the other hand, a microporous polyurethane layer led to the creation of a fibrous pocket. During the check-up laparotomy, the larger adhesion of omentum to the fibrous layer, covering the polyurethane side of implanted mesh, were located in most laboratory rats – in all the groups. Conclusion: We can presume that the protective polyurethane layer does not eliminate risk of adhesion formation in rat.

Chirurgická klinika FN a LF UK Hradec Králové

Intraperitoneal placement of composite material - polyester mesh with coat of polyurethane in experimental study

Intraperitoneální aplikace kompozitního implantátu - polyesterové síťky potažené polyuretanem v experimentu = Intraperitoneal placement of composite material - polyester mesh with coat of polyurethane in experimental study /

Intraperitoneal placement of composite material - polyester mesh with coat of polyurethane in experimental study /

Lit. 13