Hyperglykémie je typickou součástí metabolického syndromu (MS). V patogenezi hyperglykémie hraje nepochybnou roli inzulinová rezistence (IR), která se velmi pravděpodobně uplatňuje při progresivním selhávání β -buněk. IR zvyšuje riziko rozvoje diabetu a riziko rozvoje kardiovaskulárních komplikací. V praxi není třeba míru IR kvantifikovat, cílové hodnoty v léčbě nejsou stanoveny a její přítomnost předpokládáme v případě, že jsou splněna ostatní diagnostická kritéria syndromu. Naproti tomu hyperglykémie je jedním z nezávislých diagnostických kritérií MS. Zahrnuje kategorie poruch glukózové homeostázy (hraniční glykémie nalačno a porucha tolerance glukózy) a diabetes mellitus. Epidemiologické studie průřezového a prospektivního charakteru dokládají, že hyperglykémie je významným samostatným rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění, který se uplatňuje u nemocných s diabetem i u osob s poruchou glukózové homeostázy. Významným prediktorem koronárních příhod jsou hodnoty glykovaného hemoglobinu, glykémie nalačno a zejména glykémie postprandiální. Intervenční mortalitní studie sledující vliv terapeutických postupů cílených na normalizaci glykémie jsou méně průkazné ve srovnání s léčbou dyslipidémie a hypertenze. Základem léčby hyperglykémie jsou režimová opatření, farmakologická intervence všech přidružených projevů MS a podávání látek s hypoglykemizujícím účinkem u osob s diabetem. Objektivita volby určitého farmaka (inzulin, deriváty sulfonylurey, metformin, acarbosa , glitazony, glinidy) není v současné době jasně doložena studiemi sledujícími kardiovaskulární mortalitu a riziko mikrovaskulárních komplikací. Z perorálních antidiabetik je u osob s nadváhou a obezitou lékem první volby metformin či acarbosa. Přestože jsou k dispozici studie dokládající snížení incidence diabetu u osob s MS a poruchou glukózové homeostázy při léčbě farmaky, která ovlivňují inzulinovou rezistenci (thiazolidindiony, metformin) či antiobezitiky (orlistat) či dalšími perorálními antidiabetiky (acarbosa), nejsou tyto postupy zatím standardně doporučeny u osob bez manifestního diabetu.

Hyperglycemia is typically associated with the metabolic syndrome (MS). Insulin resistance (IR) likely to be implicated in progressive B cell failure plays an undisputed role in the pathogenesis of hyperglycemia. IR increases risk of diabetes and cardiovascular complications. In practice, the IR level does not need to be quantified, its target values have not been set and its presence is expected when the remaining diagnostic criteria for MS are met. On the other hand, hyperglycemia is one of the independent diagnostic criteria for MS. It includes glucose homeostasis dysregulation (intermediate fasting glycemia and glucose tolerance disorder) and diabetes mellitus. Cross-sectional and prospective epidemiological studies have shown hyperglycemia to be an important independent risk factor for cardiovascular diseases in patients with diabetes and glucose homeostasis dysregulation. The major predictors of coronary events are the levels of glycated hemoglobin, fasting glycemia and, in particular, postprandial glycemia. Interventional mortality studies on efficacy of glycemia control protocols are less conclusive in comparison with those focused on dyslipidemia and hypertension control. The hyperglycemia management is based on compliance with a specific regimen, pharmacological intervention against all MS associated manifestations and prescription of hypoglycemic agents in patients with diabetes. No conclusive studies on cardiovascular mortality and risk of microvascular complications are currently available to support the choice of a particular drug (i.e. insulin, sulfonylurea derivatives, metformin, acarbose, glitazones, and glinides). Metformin and acarbose are the oral antidiabetic agents of choice in overweight patients. Although a reduced incidence of diabetes has been reported in patients with MS and glucose homeostasis dysregulation treated with IR control drugs (thiazolidinediones, metformin) or obesity control drugs (orlistat) or other oral antidiabetic agents (acarbose), none of these protocols has been recommended as a standard in patients without manifest diabetes.

Centrum diabetologie IKEM Subkatedra diabetologie IPVZ Praha

Metabolic syndrome and hyperglycemia

Metabolický syndrom a hyperglykémie = Metabolic syndrome and hyperglycemia /

Metabolic syndrome and hyperglycemia /

Lit. 46