Současná diagnostika akutního koronárního syndromu (AKS) je založena na pečlivém zhodnocení klinických potíží nemocného, vyhodnocení EKG-nálezu a laboratorní detekci nekrózy myokardu. V případě typické klinické manifestace akutní ischemie myokardu nebývá správné a včasné stanovení diagnózy AKS obtížné za podmínky, že na tuto diagnózu myslíme. Pokud není klinická manifestace typická, je situace složitější a vodítkem jsou výsledky dalších diagnostických a laboratorních metod. Přítomnost elevací ST-úseku v elektrokardiogramu rozděluje nemocné s AKS do 2 klinicky a rizikově odlišných skupin. Definice IM je v současné době založena na průkazu myokardiální nekrózy. Stanovení hladiny kardiálního troponinu I nebo T je nejcitlivější laboratorní metodou k detekci nekrózy myokardu. Stanovení správné diagnózy s časným odesláním nemocného na specializované pracoviště jsou základní faktory ovlivňující další osud nemocného s akutní ischemií myokardu.

Current diagnosis of acute coronary syndrome is based on careful assessment of clinical picture, ECG changes and laboratory detection of myocardial necrosis. In case of typical clinical manifestation of acute myocardial ischemia correct diagnosis is usually straightforward if properly considered. If the manifestation is less typical, it is necessary to rely on other diagnostic and laboratory methods. The finding of ST segment elevation in ECG divides patients into two different clinical and risk groups. The definition of MI is currently based on confirmation of myocardial necrosis registing detector of troponin I and T leak. Making correct diagnosis and early referral of the patient to cardiocenter are the two most important factors affecting prognosis of patient with acute myocardial ischemia.

Klinika kardiologie IKEM Praha

Diagnosis of acute coronary syndrome

Lit.: 13