Bronchogenní karcinom patří mezi nádory s vysokým výskytem a velmi špatnou prognózou. Přes výrazný pokrok v diagnostice i v terapii se léčebné výsledky zlepšují jen zvolna. Postupně se zvyšuje procento morfologicky ověřených novotvarů, ale také procento onkologicky léčených nemocný. Při rozhodování o léčbě tak morfologicky, klinicky i geneticky heterogenní skupiny onemocnění se využívají faktory prognostické a faktory prediktivní. Autoři uvádějí v přehledu údaje o těchto faktorech se zaměřením na volbu chemoterapie a biologicky cílené léčby. K prediktorům účinnosti chemoterapie patří např. histologický typ nádoru, neskvamózní karcinomy reagují lépe na pemetrexed, skvamózní lépe na docetaxel. Exprese genů zodpovědných za opravu DNA a ribonukleotid reduktázy umožňují předpovědět pravděpodobnost účinnosti kombinace gemcitabinu s cisplatinou, thymidylát syntetáza je pravděpodobným prediktorem účinnosti pemetrexedu. Účinnost biologicky cílených preparátů – inhibitorů tyrozinkinázy, gefitinibu a erlotinibu souvisí s přítomností mutací genů pro EGFR a pravděpodobně i se zmnožením kopií tohoto genu. Rezistence k této terapii má rovněž prediktor – mutaci na exonu 20 – T790M. Strategie léčby založená na využití zejména prediktivních faktorů vede postupně ke zlepšování výsledků léčby i tak závažného onemocnění, jako je bronchogenní karcinom.

Bronchogenic carcinoma is one of the most common tumours and one with a very poor prognosis. Despite significant advances in diagnosis and treatment, therapeutic outcomes have improved only slowly. Gradually, the proportion of morphologically confirmed neoplasms has increased as has the proportion of oncological patients. Both prognostic and predictive factors are used in making decisions about the treatment of such morphologically, clinically as well as genetically heterogeneous group of disease. The authors present the data on these factors, with a focus on selecting chemotherapy and biologically targeted therapy. One of the predictors of chemotherapy efficacy is the histological type of tumour; nonsquamous carcinomas respond better to pemetrexed while squamous ones to docetaxel. Expression of genes responsible for DNA repair and of ribonucleotide reductase allows to predict the likelihood of efficacy of gemcitabin and cisplatin combination; thymidylate synthetase is a probable predictor of pemetrexed efficacy. The efficacy of biologically targeted agents – tyrosine kinase inhibitors, gefitinib, and erlotinib, is directly related to the presence of EGFR gene mutations and also likely related to copy amplification of this gene. Resistance to this therapy also has a predictor – the T790M mutation in exon 20. A treatment strategy primarily based on the use of predictive factors gradually results in improved therapeutic outcomes even in a disease as serious as bronchogenic carcinoma.

Klinika TRN FN Plzeň

Bronchogenic carcinoma and its prognostic and predictive factors

Lit.: 18