V současné době je dobře znám dopad určitých typů antihypertenziv na metabolizmus sacharidů a jejich vztah k diabetes mellitus 2. typu. Z tohoto hlediska se jako nejlepší pro léčbu hypertenze jeví ACE inhibitory, AT1?blokátory a I1 imidazolinoví agonisté, kteří zlepšují inzulinovou senzitivitu. V druhé řadě jsou blokátory kalciových kanálů zejména dihydropyridinového typu, které jsou metabolicky neutrální. Metabolicky nepříznivé je naopak působení beta?blokátorů a diuretik, zejména thiazidových. Je?li jejich použití např. pro určitá přidružená onemocnění přesto žádoucí, je vhodné volit beta?blokátory ze skupiny kardioselektivních nebo ze skupiny s ISA aktivitou, které zasahují do metabolizmu sacharidů a lipidů méně, a diuretika volit nejvýše do kombinace v malých dávkách zejména z kalium šetřících látek nebo metabolicky zřejmě neutrálního indapamidového typu. V případě beta?blokátorů kardioselektivního typu lze zejména pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční říci, že jejich kardioprotektivní účinek bude většinou nad nežádoucím metabolickým potenciálem převažovat. Vzhledem k obtížnosti dosažení cílových hodnot je třeba maximálně využívat kombinační terapii, kde základem mají být AT1?blokátory nebo ACE inhibitory do kombinace s blokátory kalciového kanálu nebo diuretiky. Důkazy máme ze studií, které byly ukončeny v posledním období. Pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin mají vysoké kardiovaskulární riziko, které je potencováno hypertenzní chorobou. Snížení krevního tlaku je důležitější než vlastní volba antihypertenziva.

The impact of some types of antihypertensives on carbohydrate metabolism and their association with type 2 diabetes is well‑known. In this respect, ACE inhibitors, AT1 blockers or I1 imidazoline agonists, known to improve insulin sensitivity, are the first line therapeutic choice. Metabolism- neutral calcium channel blockers, particularly the dihydropyridines, are the second in line of therapeutic options. On the other hand, beta‑blockers and diuretics, thiazide in particular, exert negative effect on carbohydrate metabolism. Should their use be still desirable, e. g. due to co‑ morbidities, it is advisable to select cardio‑ selective beta‑blockers or beta‑blockers with ISA activity, since the effect of these agents on carbohydrate and lipid metabolism is less significant. Diuretics should then be used only in combination therapy and in small doses; potassium‑ sparing or metabolically neutral indapamide derivatives should be selected. The benefit of cardioprotectivity, gained from the treatment with cardioselective beta‑blockers will, particularly in patients with ischemic heart disease, usually outweigh the risk of metabolic adverse effects. Combination therapy, using AT1 blockers or ACE inhibitors in combination with calcium channel blockers or diuretics, should be utilized to its full potential in order to ensure that target values are achieved. Recently completed studies provide the evidence to support this approach. Hypertension in patients with lower limb ischemia increases the already high cardiovascular risk in these patients. Blood pressure reduction as such is more important than a specific antihypertensive.

2 interní klinika LF MU a FN u sv Anny Brno

Treatment of hypertension in patients with diabetes mellitus and lower limb ischemia

11. celostátní diabetologické sympozium, Hradec Králové, 5.-6. června 2009

Lit.: 14