Cíl: Porovnání senzitivity standardních a molekulárně mikrobiologických metod k záchytu etiologického agens infekční endokarditidy. Zhodnocení výsledků chirurgické léčby infekční endokarditidy na našem pracovišti za období posledních pěti let (leden 2005–prosinec 2009). Stanovení a porovnání pětiletého kumulativního přežívání pacientů s nativní a protézovou endokarditidou. Metodika: Analýza souboru 113 pacientů (76 mužů, 37 žen) průměrného věku 57 let, u nichž bylo na našem pracovišti provedeno 117 operací pro diagnózu infekční endokarditidy v období od ledna 2005 do prosince 2009. K identifi kaci infekčního agens jsme použili vyšetření hemokultur, kultivaci peroperačně získaného materiálu a jeho vyšetření metodou PCR, byla stanovena senzitivita těchto vyšetření k záchytu infekčního agens. Zhodnotili jsme 30denní a roční mortalitu, stanovili a porovnali pětileté kumulativní přežívání pacientů s nativní a protézovou endokarditidou. Výsledky: Etiologické agens infekční endokarditidy bylo na základě vyšetření hemokultur, kultivace a PCR vyšetření peroperačně získaného materiálu diagnostikováno v 98 (83,8 %) případech. Senzitivita záchytu agens byla nejvyšší u PCR vyšetření (77,8 %), nejnižší pak u kultivace peroperačně získaného materiálu (22,2 %). Do měsíce od operace zemřelo 7 pacientů, 30denní mortalita byla 6,2 %, do jednoho roku od operace zemřelo 16 pacientů, roční mortalita byla 14,2 %. Po pěti letech přežívalo 89 pacientů, pětileté přežívání bylo 78,8 %. Pro relaps endokarditidy byli operováni 4 (3,5 %) nemocní. Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl pětiletého přežívání mezi skupinou pacientů s nativní a protézovou endokarditidou, přesto byl patrný trend k horšímu přežívání pacientů s protézovou endokarditidou. Závěry: Pokud nebylo agens primárně izolováno z hemokultur, je kultivace či PCR vyšetření peroperačně získaného materiálu další možností, jak stanovit etiologické agens infekční endokarditidy. Vzhledem k již nízké či nulové životnosti infekčního agens je PCR peroperačně získaného materiálu často jedinou možností stanovení mikrobiálního či mykotického původce endokarditidy. Zaznamenali jsme trend k horšímu přežívání pacientů s protézovou endokarditidou, tento rozdíl nebyl v našem souboru statisticky významný.

Aim: To compare the sensitivity of standard methods and those of molecular microbiology for identifying the pathogen causing infective endocarditis (IE). To evaluate the outcome of surgical management of IE in our center over the past fi ve years (January 2005 through December 2009). To determine and compare the fi ve-year cumulative survival rates of patients with native-valve and prosthetic-valve IE. Methods: Data of a total of 113 patients (76 men, 37 women) with a mean age of 57 years, undergoing 117 surgical procedures because of the diagnosis of IE, performed in our center between January 2005 and December 2009, were analyzed. Techniques employed to identify the pathogen included blood culture and culture of specimens obtained during surgery, with the latter examined also using polymerase chain reaction (PCR). The sensitivity of these investigations to detect the infectious agent was determined. We assessed the 30-day and one-year mortality rates, and determined and compared the fi ve-year cumulative survival rates of patients with native-valve and prosthetic-valve endocarditis. Results: Based on investigations of blood culture, culture and PCR-based examination of specimens obtained intraoperatively, the etiologic agent of IE was identifi ed in 98 (83.8%) cases. The sensitivity of detection was highest with PCR-based examination (77.8%) and lowest with culture of intraoperatively recovered specimens (22.2%). Seven patients died within one month, and 16 patients within one year of surgery, resulting in 30-day and one-year mortality rates of 6.2% and 14.2%, respectively. A total of 89 patients were alive after fi ve years resulting in a 78.8% fi ve-year survival rate. Four patients (3.5%) had surgery for relapse of endocarditis. While no signifi cant diff erence was found in the fi ve-year survival of patients with native-valve versus prosthetic-valve endocarditis, there was a trend toward poorer survival rates in those with the latter condition. Conclusions: Unless the infectious agent has been isolated initially from blood culture, culture or PCR-based examination of intraoperatively obtained specimens constitute alternatives to identifi cation of the pathogen causing IE. Given the minimal viability of the infectious agent due to antibiotic treatment, PCR-based examination of intraoperatively obtained specimens is frequently the only houbooption of identifying the microbial or fungal causative agent of endocarditis. We observed a trend toward poorer survival of patients with prosthetic-valve endocarditis; however, the diff erence was not signifi cant in our series.

Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno Česká republika

Diagnosis of infective endocarditis and outcomes of its surgical treatment

References provided by Crossref.org

Lit.: 22