Mimojícnové projevy refluxní choroby jícnu (zadní laryngitida, granulomy hlasivek, globus pharyngeus, těžce ovlivnitelné astma bronchiale, záchvatovitý kašel a další) jsou více zkoumány od devadesátých let 20. století. Dlouho existovala představa, že mechanizmus působení extraezofageálních refluxních epizod na sliznice hypofaryngu a horních cest dýchacích je stejný jako u působení refluxátu na sliznici jícnu. V praxi se však tento předpoklad neprokázal (pH-metrií zjištěno jen málo kyselých extraezofageálních refluxních epizod, malá korelace mezi nálezy a symptomy, slabá odpověďna inhibitory protonové pumpy), což vedlo ke skepticizmu ohledně úlohy extraezofageálního refluxu v patogenezi výše zmíněných nemocí. Až výzkum poslední let objasnil mnohé nové skutečnosti a zcela změnil pohled na extraezofageální reflux. Samotná "kyselost" již není považována za nejdůležitější patogenetický faktor působící v průběhu extraezofageálních refluxních epizod a podstatnou úlohu hraje pepsin, kterýsi zachovává svou stabilitu a aktivitu i v průběhu slabě kyselých refluxů, jejichž význam tak stoupá. Kromě toho bylo zjištěno, že sliznice hypofaryngu, hrtanu a dalších částí dýchacích cest je mnohem citlivější na složky refluxátu v porovnání se sliznici jícnu. Z těchto důvodů se léčba zaměřuje nejenom na potlačení kyselosti, ale také na snížení počtu refluxních epizod a snížení negativního působení pepsinu.

Extraesophageal symptoms of gastroesophageal reflux disease (posterior laryngitis, vocal fold granuloma, globus pharyngeus, subglotis and tracheal stenosis, laryngopharyngeal carcinoma, poorly controlled asthma bronchiale, paroxysmal cough and others) have been studied more since the 1990's. It was long believed that extraesophageal reflux causes mucosal damage of the hypopharynx and larynx in the same way as gastroesophageal reflux in the oesophagus. However, this premise did not work in practice (only a few extraesophageal reflux episodes have been proven during pH-metry, poor correlation between symptoms and findings, limited effect of proton pump inhibitors) and this led to scepticism regarding the role of extraesophageal reflux in the pathogenesis of the diseases mentioned above. But research in the last few years has revealed much new information about the pathogenesis of extraesophageal reflux and has completely changed our understanding of this controversial issue. Acidity alone is no longer considered to be the main pathogenetic agent during extraesophageal reflux episodes, while pepsin, which maintains its stability and activity also in weakly acid refluxes, is considered to play an essential role. Furthermore, it has been revealed that mucosa of the hypopharynx, larynx and other parts of the airways is much more sensitive to refluxate than esophageal mucosa. Therefore, treatment is focused not only on cutting down the acidity, but also on reducing reflux episodes and minimizing the negative pepsin effect.

Centrum péče o zažívací trakt Vítkovická nemocnice a s Ostrava

Hlasové centrum Praha

Interní klinika FN Ostrava

Otorinolaryngologická klinika FN Ostrava

Extaesophageal reflux up-to-date

Lit.: 20