Cíl: Zhodnotit úspěšnost a bezpečnost resekční epileptochirurgické léčby v neselektovaném souboru pacientů s lezionální i non-lezionální perirolandickou epilepsií. Soubor a metodika: Retrospektivně jsme identifikovali všechny pacienty, kteří v letech 1995-2009 podstoupili v rámci epileptochirurgického programu Centra pro epilepsie Brno resekční výkon v perirolandické oblasti. Jednalo se o 15 pacientů, tj. 5,2 % všech provedených resekčních epileptochirurgických zákroků. Detailně jsme zpracovali výsledky u 13 operovaných pacientů s minimální dobou pooperačního sledování dva roky (průměrná doba od operace byla sedm let). V hodnoceném souboru byl průměrný věk pacientů v době zákroku 27 let (min. 13 let, max. 50 let). Předoperační MR vyšetření prokázalo ohraničenou strukturální lézi v centrální krajině u devíti pacientů, u zbývajících čtyř jedinců se jednalo o MR-negativní perirolandickou epilepsii. Většina pacientů předoperačně podstoupila chronické invazivní video-EEG vyšetření (70 %), u ostatních pak byla doplněna peroperační elektrokortikografie. Dle možností byly pro přesnější lokalizaci epileptogenní zóny předoperačně doplněny další neurozobrazovací vyšetření (PET, SPECT, subtrakční iktální SPECT koregistrovaný s MR, voxel-based morfometrie, MR spektroskopické zobrazení, EEG výboji spouštěné fMR). Výsledky: Pooperačně došlo k praktickému vymizení záchvatů (Engel I) u devíti pacientů (70 %), téměř bez záchvatů (Engel II) byli dva pacienti (15 %), a u dvou pacientů nedošlo po operaci k významnému zlepšení (Engel IV; 15 %). Predikovatelný pooperační funkční deficit se objevil u čtyř pacientů (30 %), ve všech případech však došlo po intenzivní rehabilitaci k výraznému ústupu nálezu, u dvou pacientů (15 %) přetrvává reziduální frustní (nelimitující) oslabení akra kontralaterální horní končetiny. Závěr: V indikovaných případech se jeví resekční epileptochirurgie jako jednoznačně úspěšná a poměrně bezpečná metoda léčby farmakorezistentních pacientů s perirolandickou epilepsií, a to včetně MR-negativních případů.

Purpose: To assess the efficacy and safety of resective epilepsy surgery in unselected patients with both lesional and nonlesional perirolandic epilepsy. Methods: A group of 15 consecutive patients who had undergone perirolandic cortical resection (without multiple subpial transections) for intractable epilepsy between 1995 and 2009 was identified. This number represented 5.2% of all resective epilepsy surgeries at the Brno Epilepsy Centre. A detailed analysis was performed in 13 patients with a minimum postoperative follow-up 2 years (average 7 years). The average age at the time of surgery was 27 years (range 13-50 years). Pre-operative MRI disclosed restricted lesion in the perirolandic cortex in nine patients; in four subjects repeated and thorough neuro-imaging investigation failed to identify any structural pathology. Most patients underwent pre-operative chronic invasive video-EEG (70%). Advanced neuro-imaging (including fMRI, subtraction ictal single photon emission tomography coregistered to MRI, magnetic resonance spectroscopy, voxel-based morphometry, etc.) was progressively introduced into the pre-operative set-up and completed whenever possible. Results: At the last recorded follow-up, nine patients remained seizure-free - Engel class I (70%); two patients were class II (15%), and two patients class IV (15%). Postoperative neurological deficits were present in four patients (30%). In all these cases, intensive rehabilitation resulted in significant improvement, while a mild functional deficit still remained in two patients (15%). Conclusion: Resective epilepsy surgery is an effective and relatively safe therapeutic strategy in properly selected patients with intractable perirolandic epilepsy. This conclusion holds for both lesional and nonlesional cases.

Centrum pro epilepsie Brno 1 neurologická klinika LF MU a D¨FN u sv Anny Brno

Resection surgery in patients with perirolandic epilepsy

Lit.: 15