Erektilní dysfunkce je definována jako trvalá, minimálně po dobu šesti měsíců trvající, neschopnost dosáhnout a udržet erekci umožňující uspokojivý sexuální styk. Poruchy erekce dělíme na organické (vaskulogenní, neurogenní, endokrinní, diabetické, anatomické) a psychogenní. V převážné většině případů je nemožné najít jednoznačnou příčinu erektilní dysfunkce, proto je terapie symptomatická, ne kauzální. Nejdůležitější při diagnostice erektilní dysfunkce je anamnéza, cílem je vyloučit či potvrdit, jestli erektilní dysfunkce není příznakem celkového vážného onemocnění. Léčba erektilní dysfunkce by měla být jednoduchá, dostupná a s rychlým nástupem účinku a dlouhodobým efektem. Vysoce účinnou a bezpečnou metodou první volby je pro většinu pacientů perorální farmakoterapie. Inhibitory fosfodiesterázy 5. typu léčí poruchy erekce v naprosté většině případů.

Erectile dysfunction is defined as persistent (for a period of persistence longer than 6 months) inability to develop and maintain an erection enabling satisfactory sexual intercourse. We divide erectile dysfunctions into physical (vascular, neurologic, endocrine, diabetic, anatomical) and psychological. In most cases it is impossible to find a clear cause of erectile dysfunction, so its therapy is symptomatic and not causal. The most important in diagnosing erectile dysfunction is an anamnesis, the goal is to rule out or confirm if erectile dysfunction is not a symptom of total serious illness. Treatment of erectile dysfunction shall be simple, accessible, with fast drug action and long term effect. Highly effective and safe method of the first choice for a patient is peroral pharmacotherapy. Phosphodiesterase type 5 inhibitors treat erectile dysfunction in the vast majority of cases.

Nestátní zdravotnické zařízení GONA Soukromé sexuologické centrum

Erectile dysfunction - etiology, diagnostics and treatment options

Lit.: 18