Základem pro klinické hodnocení účinnosti léčby v onkologii je určování změn ve velikosti nádorové masy. Nejvýznamnějšími cílovými ukazateli onkologických studií jsou objektivní odpověď, tedy zmenšování nádoru, a čas do progrese onemocnění. Ve studiích fáze II slouží určování regrese nádoru k vyhledávání nových léčebných prostředků s protinádorovými účinky. Čas do progrese choroby (či doba přežití bez progrese) se hodnotí ve studiích fází II i III, a to pomocí pokud možno co nejobjektivnějšího měření velikosti nádorové masy a jejích změn v průběhu terapie, žádné jiné prostředky pro tento účel nejsou k dispozici. Z potřeby standardizovat výsledky klinických studií v onkologii tak, aby byly vzájemně srovnatelné, vznikla kritéria RECIST (Response Evaluation Criteria in Solid Tumours). Jsou založena na dříve používaných kritériích WHO z roku 1979. První verze RECIST byla publikována v roce 2000. Do roku 2009 proběhly za použití dat více než 6 500 pacientů s přibližně 18 000 cílovými lézemi četné analýzy, jejichž výsledkem je dnes používaná aktualizovaná verze RECIST 1.1. Tou se podařilo dosáhnout upřesnění a současně podstatného zjednodušení hodnocení velikosti nádorové masy, aniž by se tím negativně ovlivnila přesnost výsledků klinických studií. Hodnocení RECIST je založeno na zobrazovacích metodách, tedy na anatomickém určení celkové velikosti nádorové masy. Žádná jiná jednoznačná kritéria (jako například nádorové markery) pro sledování velikosti nádorové masy dosud stanovena nebyla a nejsou pro léčebný postup směrodatná. Funkční hodnocení solidních nádorů (pomocí CT nebo MRI s dynamickým kontrastem či PET určujícím metabolismus nádoru) v současné době nejsou běžně dostupná a dostatečně standardizovaná a stanovení možností jejich používání je předmětem výzkumů.

Clinical evaluation of the effectiveness of oncologic therapy is based on measuring changes in the size of tumour lesions. The most important endpoints in oncology studies are objective response, i.e. decrease in the tumour size, and time to disease progression. In phase II studies, tumour regression is used to search for new anti-cancer treatments. Time to disease progression (or progression-free survival) is assessed in both phase II and phase III studies, with as objective measurement of the tumour mass size and its changes in the course of therapy as possible. For this purpose, no other tools are available. The need to standardize results of clinical trials in oncology so that they could be compared resulted in creating the RECIST (Response Eivaluation Criteria in Solid Tumours) based on the previously used 1979 WHO criteria. The first RECIST version was published in 2000. Subsequently, numerous analyses using data from more than 6,500 patients with approximately 18,000 target lesions were performed, leading to the 2009 RECIST 1.1 revised version. This made the evaluation of the size of tumour lesions more precise and signific£intly simplified, without negatively affecting the accuracy of the outcomes of clinical trials. The RECIST evaluation is based on imaging methods, that is anatomical determination of the total size of tumour lesions. No other explicit criteria (such as tumour markers) for assessing the size of tumour lesions have been developed and are definitive for the treatment. Functional evaluation of solid tumours (using dynamic contrast-enhanced CT or MRl, or PET to determine tumour metabolism) is currently not commonly available and sufficiently standardized, and its potential use is a subject of research.

Oblastní nemocnice Příbram

Evaluating the response to treatment in solid tumours. On the revised RECIST criteria - a review

Lit.: 3