Arteriální hypertenze je celosvětově časté onemocnění s prevalencí kolem 26 %. Z toho u 5–10 % pacientů můžeme prokázat sekundární příčinu hypertenze. Na sekundární hypertenzi bychom měli pomýšlet u všech pacientů s rezistentní hypertenzí, u pacientů s náhlým zhoršením kontroly hypertenze a u pacientů s laboratorními nebo klinickými příznaky chorob spojených se sekundární hypertenzí. Od sekundární hypertenze je nutné odlišit stavy tzv. pseudorezistence (non-compliance k léčbě, syndrom bílého pláště). Mezi sekundární příčiny hypertenze patří endokrinní příčiny (primární hyperaldosteronizmus, feochromocytom, hyperkortizolizmus, hyperparatyreóza), renální – renoparenchymatózní a renovaskulární hypertenze, dále syndrom spánkové apnoe, hypertenze v těhotenství, koarktace aorty a intrakraniální tumory.

Arterial hypertension is a common worldwide disease with a prevalence of approximately 26%. Secondary cause is known in 5–10% of patients with hypertension. We should think of secondary hypertension in all patients with resistant hypertension, in patients with sudden deterioration in the control of hypertension and in patients with laboratory and clinical signs of diseases associated with secondary hypertension. It is important to distinguish between secondary hypertension and pseudo-resistance (noncompliance to treatment, white coat syndrome). Secondary causes of hypertension can be divided into endocrine (primary aldosteronism, pheochromocytoma, hypercortisolism, hyperparathyreoidism), renal – renovascular and renal parenchymal hypertension, and other causes as sleep apnoe syndrome, hypertension in pregnancy, coarctation of the aorta and intracranial tumors.

3 interní klinika 1 LF UK a VFN Praha

Diagnostic of secondary hypertension in clinical practice

Lit.: 25