Syndrom karpálního tunelu je nejběžnější kompresivní neuropatie, postihující v obecné populaci přibližně tři až šest procent dospělých. Jeho příčina obvykle zůstává neodhalena; může souviset s úrazem, repetitivními pohyby, určitými chorobami nebo těhotenstvím. Příznaky jsou podmíněny kompresí nervus medianus, která vede k rozvoji bolesti, hypestezie a parestezií. Ke stanovení diagnózy mohou napomoci určité nálezy zjištěné při fyzikálním vyšetření, např. hypalgezie, poměr mezi předozadním a mediolaterálním rozměrem zápěstí > 0,70 (tzv. „square wrist sign“) a klasický či pravděpodobný vzorec na diagramu příznaků týkajících se ruky („hand symptom diagram“). Diagnostickou nejistotu lze vyřešit kondukčními studiemi a elektromyografií, které mohou zároveň posloužit ke kvantifikaci a stratifikaci tíže onemocnění. Léčebné možnosti vycházejí ze závažnosti nálezu. U pacientů s nezávažným onemocněním lze uvážit konzervativní léčbu trvající šest týdnů až tři měsíce. Tradičně byly a jsou doporučovány úpravy životního stylu, např. omezení repetitivních činností a používání ergonomických pomůcek, účinnost těchto postupů však nebyla potvrzena konzistentními důkazy. Za léčbu první linie pokládáme uplatnění zápěstních ortéz fixujících zápěstí v dorzální flexi („cock‑up“ ortézy) nebo v neutrálním postavení a perorální podávání kortikosteroidů, přičemž u refrakterních příznaků kortikosteroidy aplikujeme lokálně v injekcích.

Carpal tunnel syndrome is the most common entrapment neuropathy, affecting approximately 3 to 6 percent of adults in the general population. Although the cause is not usually determined, it can include trauma, repetitive maneuvers, certain diseases, and pregnancy. Symptoms are related to compression of the median nerve, which results in pain, numbness, and tingling. Physical examination findings, such as hypalgesia, square wrist sign, and a classic or probable pattern on hand symptom diagram, are useful in making the diagnosis. Nerve conduction studies and electromyography can resolve diagnostic uncertainty and can be used to quantify and stratify disease severity. Treatment options are based on disease severity. Six weeks to three months of conservative treatment can be considered in patients with mild disease. Lifestyle modifications, including decreasing repetitive activity and using ergonomic devices, have been traditionally advocated, but have inconsistent evidence to support their effectiveness. Cock‑up and neutral wrist splints and oral corticosteroids are considered first‑line therapies, with local corticosteroid injections used for refractory symptoms. Nonsteroidal anti‑inflammatory drugs, diuretics, and pyridoxine (vitamin B6) have been shown to be no more effective than placebo. Most conservative treatments provide short‑term symptom relief, with little evidence supporting long‑term benefits. Patients with moderate to severe disease should be considered for surgical evaluation. Open and endoscopic surgical approaches have similar five‑year outcomes.

Louisiana State University Health Sciences Center New Orleans USA

Zálešák, Bohumil. Komentář k článku: Syndrom karpálního tunelu. 2011.

Literatura