Cíl: Cílem práce je srovnat efektivitu dvou miniinvazivních operačních metod ženské stresové inkontinence (Ajust™ a MiniArc™) pomocí subjektivního hodnocení a objektivních parametrů. Metoda: Do prospektivní randomizované multicentrické studie bylo zařazeno celkem 66 pacientek ve věku 57,8 let (42-88) se stresovou inkontinencí. Pacientky ve skupině A byly operovány metodou Ajust™, pacientky zařazené do skupiny B byly operovány metodou MiniArc™. Subjektivní spokojenost s výsledkem operace byla hodnocena pomocí standardizovaného dotazníku The International Consultation on Incontinence (ICI-Q). Objektivní hodnocení výsledků jsme provedli pomocí kašlacího testu, urodynamických (objem při prvním nucení na močení - FDV, cystometrická kapacita - CC, maximální uzávěrový uretrální tlak - MUCP, maximální průtok moči - Q ) a ultrazvukových parametrů (rozdíl úhlu gama-gamadif vzdálenost mezi vezikouretrální junkcí v klidu a při provedení Valsalvova manévru - d). Všechny hodnocené parametry byly měřeny vždy před léčbou a 3 měsíce po operační léčbě. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí dvouvýběrového t-testu a neparametrického dvouvýběrového Wilcoxonova testu s korekcí na shodu pořadí. Výsledky: Při hodnocení subjektivní spokojenosti pacientek s provedenou operací jsme zjistili, že u obou typů operací došlo pooperačně k významnému zlepšení v celkovém skóre (-14,09 ± 5,18 vs. -14,45 ± 3,73), mezi jednotlivými operačními metodami nebyl statisticky významný rozdíl (p = 0,74569). Při hodnocení efektu operace bylo dle kašlacího testu celkem 61 pacientek (92,43%) bez průkazu stresového úniku moči. Ve skupině A to bylo 31 (94 %) pacientek, ve skupině B 30 (91 %) pacientek. Při srovnání hodnocených urodynamických parametrů před operací a po operaci došlo ke statisticky významně většímu nárůstu cystometrické kapacity u pacientek ve skupině B. V dalších urodynamických parametrech nebyly pozorovány statisticky významné rozdíly mezi oběma typy operací. Ve srovnání s předoperačním vyšetřením došlo u obou typu operací k jednoznačnému omezení mobility uretrovezikálního spojení měřené introitální sonografií. Došlo jak ke snížení hodnoty úhlu gama (-13,82 ± 21,63 vs. -9,82 ± 17,17), tak ke zkrácení úsečky d (-3,75 ± 6,93 vs. -3,53 ± 5,53). Nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými operačními metodami. Závěr: Naše první zkušenosti s operačními metodami Ajust™ a MiniArc™, které se týkají efektivity a možných per- či pooperačních komplikací, jsou dobré. Z hodnocení těchto operací provedeného 3 měsíce po operaci vyplývá, že efektivita obou operací je obdobná. Pro definitivní hodnocení je nutné další sledování souboru s jeho vyhodnocením v delším časovém odstupu.

Aim: Aim: The aim of the study was to compare the effectiveness of two minimally invasive surgical techniques for stress urinary incontinence in female patients (Ajust™ and MiniArc™), using subjective assessment as well as evaluation of objective parameters. Methods: A total of sixty-six female patients with stress urinary incontinence were enrolled into the prospective, randomized, multicentre trial, mean age 57.8 years (range 42-88 years). Patients in Group A had undergone surgery using Ajust™ method; patients in Group B underwent surgery using the MiniArc™ method. The subjective satisfaction of the patients along with the outcome of the procedure was evaluated using a standardized questionnaire "The International Consultation on Incontinence (ICI-Q)". The objective assessment was performed with the use of cough test, urodynamics (bladder volume at the first desire to void - FDV, cytometric capacity - CC, maximum urethral closure pressure - MUCP, maximum urinary flow - Qmax), and ultrasound parameters (difference between the gamma-gammadif angles, distance between vesicourethral junction at rest and during the Valsalva maneuver - d). All of the parameters were measured prior to treatment, and three months following the surgical procedure. Statistical evaluation was performed with the two-choice t-test and nonparametric two-choice Wilcoxons test, with the correction for sequence alignment. Results: When assessing the subjective satisfaction of the procedure, we found, that both groups of patients reported a significant improvement in the total score (-14.09 ± 5.18 vs. -14.45 ± 3.73), no significant difference was observed between the two methods (p = 0.74569). Objective assessment of the surgical procedure documented a lack of incontinence in a total of 61 patients (92.43%) following surgery. These included 31 patients (94%) from Group A and 30 patients from Group B (91%). When we compared the urodynamic parameters before and after the surgery, we observed a significant increase of the cytometric capacity in patients of Group B. No other statistically significant differences between these two surgical procedures were observed in the other parameters. A clear decrease in the uretrovesical junction mobility was observed in comparison with the pre-surgery measurements using introital sonography. We observed a decrease in the gamma angle (-13.82 ± 21.63 vs. -9.82 ± 17.17), as well as a shortening of the d line segment (-3.75 ± 6.93 vs. -3.53 ± 5.53). No statistically significant differences were observed between both methods of surgical treatment. Conclusion: Our initial experience with the surgical techniques Ajust™ and MiniArc™, with respect to the effectiveness and possible per- or postoperative complications, are good. From our assessment carried out at three-month follow-up after the surgery it is apparent that the effectiveness of both surgical procedures are comparable. However, further follow-up is necessary for a definitive assessment of both methods. The aim of the study was to compare the effectiveness of two minimally invasive surgical techniques for stress urinary incontinence in female patients (Ajust™ and MiniArc™), using subjective assessment as well as evaluation of objective parameters. Methods: A total of sixty-six female patients with stress urinary incontinence were enrolled into the prospective, randomized, multicentre trial, mean age 57.8 years (range 42-88 years). Patients in Group A had undergone surgery using Ajust™ method; patients in Group B underwent surgery using the MiniArc™ method. The subjective satisfaction of the patients along with the outcome of the procedure was evaluated using a standardized questionnaire "The International Consultation on Incontinence (ICI-Q)". The objective assessment was performed with the use of cough test, urodynamics (bladder volume at the first desire to void - FDV, cytometric capacity - CC, maximum urethral closure pressure - MUCP, maximum urinary flow - Qmax), and ultrasound parameters (difference between the gamma-gammadif angles, distance between vesicourethral junction at rest and during the Valsalva maneuver - d). All of the parameters were measured prior to treatment, and three months following the surgical procedure. Statistical evaluation was performed with the two-choice t-test and nonparametric two-choice Wilcoxons test, with the correction for sequence alignment. Results: When assessing the subjective satisfaction of the procedure, we found, that both groups of patients reported a significant improvement in the total score (-14.09 ± 5.18 vs. -14.45 ± 3.73), no significant difference was observed between the two methods (p = 0.74569). Objective assessment of the surgical procedure documented a lack of incontinence in a total of 61 patients (92.43%) following surgery. These included 31 patients (94%) from Group A and 30 patients from Group B (91%). When we compared the urodynamic parameters before and after the surgery, we observed a significant increase of the cytometric capacity in patients of Group B. No other statistically significant differences between these two surgical procedures were observed in the other parameters. A clear decrease in the uretrovesical junction mobility was observed in comparison with the pre-surgery measurements using introital sonography. We observed a decrease in the gamma angle (-13.82 ± 21.63 vs. -9.82 ± 17.17), as well as a shortening of the d line segment (-3.75 ± 6.93 vs. -3.53 ± 5.53). No statistically significant differences were observed between both methods of surgical treatment. Conclusion: Our initial experience with the surgical techniques Ajust™ and MiniArc™, with respect to the effectiveness and possible per- or postoperative complications, are good. From our assessment carried out at three-month follow-up after the surgery it is apparent that the effectiveness of both surgical procedures are comparable. However, further follow-up is necessary for a definitive assessment of both methods.

GONA spol s r o Praha

Gynekologicko porodnická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Gynekologicko porodnická klinika FN Bulovka a 1 LF UK Praha

Gynekologicko porodnická klinika FN Ostrava Poruba

Katedra chirugických oborů LF OU Ostrava

Přírodovědecká fakulta OU Ostrava

Urologická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Urologické oddělení Fakultní Thomayerova nemocnice Praha

Urologické oddělení FN Ostrava Poruba

Comparison of the results of miniinvasive treatment of stress urinary incontinence using Ajust™ and MiniArc system

Obsahuje 4 tabulky

Literatura