- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Cíl: Cílem práce je srovnat efektivitu dvou miniinvazivních operačních metod ženské stresové inkontinence (Ajust™ a MiniArc™) pomocí subjektivního hodnocení a objektivních parametrů. Metoda: Do prospektivní randomizované multicentrické studie bylo zařazeno celkem 66 pacientek ve věku 57,8 let (42-88) se stresovou inkontinencí. Pacientky ve skupině A byly operovány metodou Ajust™, pacientky zařazené do skupiny B byly operovány metodou MiniArc™. Subjektivní spokojenost s výsledkem operace byla hodnocena pomocí standardizovaného dotazníku The International Consultation on Incontinence (ICI-Q). Objektivní hodnocení výsledků jsme provedli pomocí kašlacího testu, urodynamických (objem při prvním nucení na močení - FDV, cystometrická kapacita - CC, maximální uzávěrový uretrální tlak - MUCP, maximální průtok moči - Q ) a ultrazvukových parametrů (rozdíl úhlu gama-gamadif vzdálenost mezi vezikouretrální junkcí v klidu a při provedení Valsalvova manévru - d). Všechny hodnocené parametry byly měřeny vždy před léčbou a 3 měsíce po operační léčbě. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí dvouvýběrového t-testu a neparametrického dvouvýběrového Wilcoxonova testu s korekcí na shodu pořadí. Výsledky: Při hodnocení subjektivní spokojenosti pacientek s provedenou operací jsme zjistili, že u obou typů operací došlo pooperačně k významnému zlepšení v celkovém skóre (-14,09 ± 5,18 vs. -14,45 ± 3,73), mezi jednotlivými operačními metodami nebyl statisticky významný rozdíl (p = 0,74569). Při hodnocení efektu operace bylo dle kašlacího testu celkem 61 pacientek (92,43%) bez průkazu stresového úniku moči. Ve skupině A to bylo 31 (94 %) pacientek, ve skupině B 30 (91 %) pacientek. Při srovnání hodnocených urodynamických parametrů před operací a po operaci došlo ke statisticky významně většímu nárůstu cystometrické kapacity u pacientek ve skupině B. V dalších urodynamických parametrech nebyly pozorovány statisticky významné rozdíly mezi oběma typy operací. Ve srovnání s předoperačním vyšetřením došlo u obou typu operací k jednoznačnému omezení mobility uretrovezikálního spojení měřené introitální sonografií. Došlo jak ke snížení hodnoty úhlu gama (-13,82 ± 21,63 vs. -9,82 ± 17,17), tak ke zkrácení úsečky d (-3,75 ± 6,93 vs. -3,53 ± 5,53). Nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými operačními metodami. Závěr: Naše první zkušenosti s operačními metodami Ajust™ a MiniArc™, které se týkají efektivity a možných per- či pooperačních komplikací, jsou dobré. Z hodnocení těchto operací provedeného 3 měsíce po operaci vyplývá, že efektivita obou operací je obdobná. Pro definitivní hodnocení je nutné další sledování souboru s jeho vyhodnocením v delším časovém odstupu.
Aim: Aim: The aim of the study was to compare the effectiveness of two minimally invasive surgical techniques for stress urinary incontinence in female patients (Ajust™ and MiniArc™), using subjective assessment as well as evaluation of objective parameters. Methods: A total of sixty-six female patients with stress urinary incontinence were enrolled into the prospective, randomized, multicentre trial, mean age 57.8 years (range 42-88 years). Patients in Group A had undergone surgery using Ajust™ method; patients in Group B underwent surgery using the MiniArc™ method. The subjective satisfaction of the patients along with the outcome of the procedure was evaluated using a standardized questionnaire "The International Consultation on Incontinence (ICI-Q)". The objective assessment was performed with the use of cough test, urodynamics (bladder volume at the first desire to void - FDV, cytometric capacity - CC, maximum urethral closure pressure - MUCP, maximum urinary flow - Qmax), and ultrasound parameters (difference between the gamma-gammadif angles, distance between vesicourethral junction at rest and during the Valsalva maneuver - d). All of the parameters were measured prior to treatment, and three months following the surgical procedure. Statistical evaluation was performed with the two-choice t-test and nonparametric two-choice Wilcoxons test, with the correction for sequence alignment. Results: When assessing the subjective satisfaction of the procedure, we found, that both groups of patients reported a significant improvement in the total score (-14.09 ± 5.18 vs. -14.45 ± 3.73), no significant difference was observed between the two methods (p = 0.74569). Objective assessment of the surgical procedure documented a lack of incontinence in a total of 61 patients (92.43%) following surgery. These included 31 patients (94%) from Group A and 30 patients from Group B (91%). When we compared the urodynamic parameters before and after the surgery, we observed a significant increase of the cytometric capacity in patients of Group B. No other statistically significant differences between these two surgical procedures were observed in the other parameters. A clear decrease in the uretrovesical junction mobility was observed in comparison with the pre-surgery measurements using introital sonography. We observed a decrease in the gamma angle (-13.82 ± 21.63 vs. -9.82 ± 17.17), as well as a shortening of the d line segment (-3.75 ± 6.93 vs. -3.53 ± 5.53). No statistically significant differences were observed between both methods of surgical treatment. Conclusion: Our initial experience with the surgical techniques Ajust™ and MiniArc™, with respect to the effectiveness and possible per- or postoperative complications, are good. From our assessment carried out at three-month follow-up after the surgery it is apparent that the effectiveness of both surgical procedures are comparable. However, further follow-up is necessary for a definitive assessment of both methods. The aim of the study was to compare the effectiveness of two minimally invasive surgical techniques for stress urinary incontinence in female patients (Ajust™ and MiniArc™), using subjective assessment as well as evaluation of objective parameters. Methods: A total of sixty-six female patients with stress urinary incontinence were enrolled into the prospective, randomized, multicentre trial, mean age 57.8 years (range 42-88 years). Patients in Group A had undergone surgery using Ajust™ method; patients in Group B underwent surgery using the MiniArc™ method. The subjective satisfaction of the patients along with the outcome of the procedure was evaluated using a standardized questionnaire "The International Consultation on Incontinence (ICI-Q)". The objective assessment was performed with the use of cough test, urodynamics (bladder volume at the first desire to void - FDV, cytometric capacity - CC, maximum urethral closure pressure - MUCP, maximum urinary flow - Qmax), and ultrasound parameters (difference between the gamma-gammadif angles, distance between vesicourethral junction at rest and during the Valsalva maneuver - d). All of the parameters were measured prior to treatment, and three months following the surgical procedure. Statistical evaluation was performed with the two-choice t-test and nonparametric two-choice Wilcoxons test, with the correction for sequence alignment. Results: When assessing the subjective satisfaction of the procedure, we found, that both groups of patients reported a significant improvement in the total score (-14.09 ± 5.18 vs. -14.45 ± 3.73), no significant difference was observed between the two methods (p = 0.74569). Objective assessment of the surgical procedure documented a lack of incontinence in a total of 61 patients (92.43%) following surgery. These included 31 patients (94%) from Group A and 30 patients from Group B (91%). When we compared the urodynamic parameters before and after the surgery, we observed a significant increase of the cytometric capacity in patients of Group B. No other statistically significant differences between these two surgical procedures were observed in the other parameters. A clear decrease in the uretrovesical junction mobility was observed in comparison with the pre-surgery measurements using introital sonography. We observed a decrease in the gamma angle (-13.82 ± 21.63 vs. -9.82 ± 17.17), as well as a shortening of the d line segment (-3.75 ± 6.93 vs. -3.53 ± 5.53). No statistically significant differences were observed between both methods of surgical treatment. Conclusion: Our initial experience with the surgical techniques Ajust™ and MiniArc™, with respect to the effectiveness and possible per- or postoperative complications, are good. From our assessment carried out at three-month follow-up after the surgery it is apparent that the effectiveness of both surgical procedures are comparable. However, further follow-up is necessary for a definitive assessment of both methods.
- Klíčová slova
- chirurgická léčba, minisling,
- MeSH
- dospělí MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody využití MeSH
- mladý dospělý MeSH
- polypropyleny MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- prospektivní studie MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- spokojenost pacientů MeSH
- statistika jako téma MeSH
- stresová inkontinence moči chirurgie MeSH
- suburetrální pásky MeSH
- urodynamika MeSH
- urologické chirurgické výkony metody využití MeSH
- výsledek terapie MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Lichen sclerosus je chronické progredující kožní onemocnění s predispozicí výskytu na zevním genitálu a s možnými závažnými komplikacemi. Jeho incidence je častější, než se v nedávné době uvádělo, a léčba v mnoha případech velmi obtížná. Práce je především zaměřena na urologickou problematiku. Snahou autorů není poskytnout komplexní informaci o dané diagnóze napříč obory. Zvláštní zájem byl věnován urologickým komplikacím, jejich léčbě a prevenci.
Lichen sclerosus is progressive skin disease with predominant localisation on external genitalia and with possible serious complications. Incidence is higher than it has been published in the past and therapy can be very complicated in some cases. The text is highly focused on urological consequences of this diagnosis. The aim of the authors is not to provide complex information about this disease across all medical subspecialties. Special interest was dedicated to urological complications, their treatment and prevention.
- MeSH
- autoimunitní nemoci MeSH
- balanitis xerotica obliterans diagnóza komplikace terapie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- histologie MeSH
- klinický obraz nemoci MeSH
- kožní nemoci MeSH
- lichen sclerosus et atrophicus diagnóza komplikace MeSH
- lidé MeSH
- nádory penisu diagnóza etiologie terapie MeSH
- prekancerózy diagnóza komplikace terapie MeSH
- spinocelulární karcinom diagnóza etiologie terapie MeSH
- zákroky plastické chirurgie metody využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Symptoms of overactive bladder occurs in 10–12% of population. Urge incontinence is the most bothering symptom influencing significantly quality of life. New information about ethiology of overactive bladder, mechanism of action of new antimuscarinics and complexity of lower urinary tract dysfunction has been presented recently. These findings resulted in modification of diagnostic work up and terapeutic algorithms.
Cíl: Výrazný kvantitativní nárůst pozorností o hyperaktivní močový měchýř (OAB) v poslední době vždy nedoprovázel adekvátní kvalitativní nárůst vědomostí ze strany odborné i laické veřejnosti. Z tohoto důvodu jsme mezi lékaři - specialisLy a mezi pacienty provedli výzkum týkající se řady významných aspektů OAB. Materiál a metoda: Primárními cíli práce bylo zjistit, jaký je komplexní pohled na problematiku OAB ze strany pacienta, jaký je komplexní pohled ze strany lékaře - specialisty, a porovnat tyto dva pohledy. Sekundárním cílem práce bylo zhodnotit, zda lékaři při léčbě OAB využívají celé spektrum terapie. K těmto účelům byly vytvořeny dva dotazníky, jeden pro pacienty, kteří se pro OAB léčí, a druhý pro jejich lékaře. Dotazníky byly v červenci 2009 celoplošně distribuovány lékařům - specialistům v ambulantní i nemocniční sféře (83 urologů, 17 urogynekologů) z databáze České urologické společnosti ČLS JEP a následně byly statisticky zpracovány. Výsledky: Kompletně vyplněné dotazníky byly získány od 59 lékařů a 329 pacientů. Strukturu vzorku pacientů tvořili ze 77 % ženy a z 23 % muži, výskyt OAB stoupal od 40 let plynule v každém decéniu až do 70 let. Výskyt komorbidit v souboru pacientů byl vysoký, více než polovina pacientů trpěla kardiovaskulárními chorobami a přibližně u každého šestého pacienta byla přítomna chronická zácpa či demence. Pacienti se nejvíc obávají inkontinence, a to mnohem více než tak závažných onemocnění a stavů, jako jsou rakovina, operace a ztráty zaměstnání. Pacienti mají od farmakologické léčby OAB velká očekávání, 95% z nich očekává zlepšení svého stavu alespoň o 50 %, pouze u 31% pacientů jsou však tato očekávání jednoznačně splněna. Nejnepříjemněji na farmakologické léčbě OAB je vnímán pocit suchosti v ústech (24% pacientů) a dále nutnost používání více tablet denně (13% pacientů). Velká většina pacientů (90 %) udává, že o problematice OAB existuje dostatek informací, ale 91% pacientů očekává, že jim tyto informace poskytne lékař a nikoliv jiná média či multimédia. Podle odhadů lékařů je výskyt komorbidit u pacientů mnohem menší, než tomu je ve skutečnosti. Preskribce jednotlivých anticholinergik 1. a 2. generace pro různé skupiny pacientů neodpovídá specifickým farmakologickým vlastnostem jednotlivých preparátů. Závěr: Pohledy na řadu aspektů týkajících se OAB se ze strany pacientů a lékařů - specialistů významně liší. Z toho důvodu je nutné pokračovat v dalším získávání informací o tomto onemocnění od obou stran a navzájem tyto pohledy především pomocí lepší osvěty a komunikace s pacienty přibližovat.
Aim: Significant increase of interest for overactive bladder (OAB) in the recent years has not been accompanied accordingly by an increase of knowledge among medical professionals and general population. This was a reason for our survey about important aspects of overactive bladder among medical professionals and normal population. Material and methods: Primary end point of the study was to find out what are points of view of medical professionals and general population on OAB and to compare them. Secondary end point was to find out whether medical professionals utilize the whole spectrum of pharmacological treatment for OAB patients. There were two questionnaires used in this study, one for patients with OAB and the other for their professionals. Questionnaires were distributed in July 2009 among specialists from out patient and in patient departments in Czech Republic (83 urologists and 17 urogynecologists) selected from database of Czech Urological Society and then were statistically evaluated. Results: Completely filled out questionnaires were obtained from 59 specialists and 329 patients. In a group of patients 77% were females and 23% males and the incidence of OAB increased gradually from fourth to seventh decade of age. Incidence of comorbidities of patients was very high, more than half of patients suffered from cardiovascular conditions and every sixth patient chronic constipation or dementia was present. Patients fear incontinence the most, even more than cancer, surgical procedure and loss of job in context of OAB. Patients have high expectations for pharmacological treatment of OAB, 95% of them expect more than 50% improvement of symptoms but in only 31% of patients these expectations are fulfilled. The most important side effect of pharmacological treatment of OAB is dry mouth (24% of patients) and need of administration of drugs more than once a day (13% of patients). The majority of patients (90%) have sufficiency of information about OAB but 91% of patients prefer to obtain it from a specialist and not from multimedia. According to the opinion of specialists the incidence of comorbidities of patients is much smaller than reality. Administration of different antimuscarinics for patients with different co-morbidities does not respond to specific pharmacologic characteristics of antimuscarinics. Conclusion: There are lot of different points of view on many aspects of OAB between medical professionals and general population. Therefore it is very important to acquire more data about this topic and to bring near the different points of view by means of better education and communication.
- Klíčová slova
- očekávání,
- MeSH
- farmakoterapie MeSH
- financování organizované MeSH
- hyperaktivní močový měchýř etiologie terapie MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- pacientův souhlas se zdravotní péčí psychologie MeSH
- postoj ke zdraví MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- statistika jako téma MeSH
- vztahy mezi lékařem a pacientem MeSH
- zdravotní stav MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- cystokéla diagnóza chirurgie MeSH
- doškolování metody trendy MeSH
- gynekologie metody trendy MeSH
- kongresy jako téma MeSH
- lidé MeSH
- neurologie metody trendy MeSH
- pánev chirurgie patologie MeSH
- střevní píštěle diagnóza chirurgie MeSH
- urodynamika MeSH
- urologie metody trendy MeSH
- zákroky plastické chirurgie metody trendy využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Nykturie je jedním z nejvíce obtěžujících symptomů dolních močových cest a často bývá důvodem, proč pacient poprvé vyhledá pomoc lékaře. Vzhledem k multifaktoriální etiologii a nutnosti interdisciplinárního chápání má do značné míry výlučné postavení. V současné době je na nykturii pohlíženo jako na samostatnou entitu a je zpochybňováno i její zařazení mezi symptomy dolních cest močových. Nykturii je třeba vnímat jako symptom, v jehož pozadí může stát závažná choroba. Základem diagnostiky jsou neinvazivní postupy, nejdůležitější místo zaujímá mikční deník. V léčbě je užíván desmopresin, v některých případech i léky ovlivňující dynamiku dolních močových cest.
Nocturia is one of the most bothersome symptoms of lower urinary tract and may be the leading symptom in medical examination. Nocturia has a special aspect of being of multifactorial etiology so an interdisciplinary approach for the diagnosis and treatment is obligatory. At present, nocturia is considered to be a new entity excluded from the symptoms of lower urinary tract and may be a consequence of serious disease. Diagnosis consists of non-invasive methods and the mainstay is the micturition diary. Treatment is based on desmopressin therapy and drugs influencing lower urinary tract in some cases.
- Klíčová slova
- antidiuretická terapie, mikční deník, noční polyurie,
- MeSH
- desmopresin MeSH
- lidé MeSH
- nykturie diagnóza etiologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- adjuvantní chemoterapie využití MeSH
- cystektomie metody trendy využití MeSH
- komorbidita MeSH
- lidé MeSH
- lymfadenektomie využití MeSH
- nádory močového měchýře farmakoterapie chirurgie radioterapie MeSH
- prognóza MeSH
- radioterapie metody MeSH
- staging nádorů využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
