Cíl: Srovnání výskytu a typu avulzního poranění svalů pánevního dna u primipar po spontánním vaginálním porodu a po operačním vaginálním porodu s užitím vakuumextraktoru. Typ studie: Retrospektivní observační studie. Pracoviště: Porodnicko–gynekologická klinika FN Ostrava. Metodika: Do studie byly zařazeny primipary 6–12 měsíců po spontánním vaginálním porodu (skupina A,n = 52 ) nebo po operačním vaginálním porodu s užitím vakuumextraktoru (skupina B, n = 51). Porodnická data byla získána z nemocniční databáze. Obě sledované skupiny žen podstoupily translabiální 3D ultrazvukové vyšetření dvěma sonografisty. V jeho průběhu byla hodnocena vzdálenost od středu močové trubice k úponům musculus puborectalis levatoris ani – levator urethra gap [6]. Vzdálenost delší než 25 mm jsme považovali za hranici avulzního poranění [6, 20]. Mezi dalšími hodnocenými parametry ve vztahu k avulzi byl věk matky, BMI, aplikace epidurální analgezie, provedení epiziotomie, délka I. i II. doby porodní a hmotnost plodu. Výsledky: Avulze musculus levator ani (MLA) byla diagnostikována celkem u 10 žen, unilaterální v osmi případech, bilaterální ve dvou případech. Ve skupině A (po spontánním porodu) jsme zaznamenali avulzní poranění u 7,7 % žen, ve skupině B (užití vakuum-extraktoru) u 11,8 % případů. Užití vakuumextraktoru tak není statisticky významným rizkovým faktorem pro avulzi MLA. Statisticky významné rozdíly mezi skupinami A a B jsme však zaznamenali v hodnotách BMI, v délce II. doby porodní a v provedení epiziotomie (tab. 1). Závěr: Nezaznamenali jsme statisticky významný rozdíl v hodnocení rizika avulzního poranění mezi ženami rodícími spontánně nebo ženami rodícími s pomocí vakuumextraktoru (tab. 1). Na rozdíl od klešťového porodu tak není vakuumextrakce rizikovým faktorem vzniku avulze.

Objective: To draw a comparison between spontaneous vaginal delivery and vacuum-assisted vaginal delivery in relation to the incidence and the type of levator ani avulsion in primiparas. Design: Retrospective observational study. Settimg: Department of Obstetrics and Gynaecology, University Hospital of Ostrava. Methodology: In the study, the primiparas who were from 6 to 12 months after spontaneous vaginal delivery (group A, n = 52) or after childbirth with vacuum extraction (group B, n = 51) underwent translabial 3D ultrasound. The obstetric data had been obtained from the hospital database. Translabial 3D ultrasound examination were performed by two sonographists. The monitored parameter was the distance between urethra and fibres of musculus levator ani – levator urethra gap [6]. The distance longer than 25 mm was considered an avulsion injury [6, 22]. Other parameters assessed in relation to the avulsion were: women´s age, BMI, epidural analgesia, episiotomy performance, the length of the first and the second stages of labour, and fetal weight. Results: Musculus levator ani avulsion was diagnosed in 10 women – unilateral in 8 cases and bilateral in 2 cases. In group A, women after spontaneous birth, we noticed avulsion injury in 7.7% of cases, whereas in group B, women after vacuum extraction, we recorded avulsion injury in 11.8% of cases. Thus the use of vacuum extraction is not statistically significant risk factor for avulsion musculus levator ani. Statistically significant difference in comparison group A and B was recorded in BMI, the length of the second stages of labour and episiotomy performance. Conclusion: We did not prove a statistically significant connection between avulsion injury and delivery with the use of vacuum extraction in comparison to avulsion injury incidence in uncomplicated vaginal delivery group (tab. 1). Vacuum extraction does not appear as a risk factor for avulsion in contrast to forceps delivery.

• Klíčová slova
• avulzní poranění, musculus levator ani,
• MeSH
• časové faktory MeSH
• dospělí MeSH
• druhá doba porodní MeSH
• epidurální analgezie MeSH
• epiziotomie MeSH
• index tělesné hmotnosti MeSH
• kosterní svaly anatomie a histologie   ultrasonografie   MeSH
• lidé MeSH
• pánevní dno * anatomie a histologie   ultrasonografie   zranění   MeSH
• plod anatomie a histologie   MeSH
• porod MeSH
• první doba porodní MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• těhotenství MeSH
• vakuová extrakce porodnická * statistika a číselné údaje   škodlivé účinky   MeSH
• zobrazování trojrozměrné MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• pozorovací studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl: Cílem práce je srovnat efektivitu dvou miniinvazivních operačních metod ženské stresové inkontinence (Ajust™ a MiniArc™) pomocí subjektivního hodnocení a objektivních parametrů. Metoda: Do prospektivní randomizované multicentrické studie bylo zařazeno celkem 66 pacientek ve věku 57,8 let (42-88) se stresovou inkontinencí. Pacientky ve skupině A byly operovány metodou Ajust™, pacientky zařazené do skupiny B byly operovány metodou MiniArc™. Subjektivní spokojenost s výsledkem operace byla hodnocena pomocí standardizovaného dotazníku The International Consultation on Incontinence (ICI-Q). Objektivní hodnocení výsledků jsme provedli pomocí kašlacího testu, urodynamických (objem při prvním nucení na močení - FDV, cystometrická kapacita - CC, maximální uzávěrový uretrální tlak - MUCP, maximální průtok moči - Q ) a ultrazvukových parametrů (rozdíl úhlu gama-gamadif vzdálenost mezi vezikouretrální junkcí v klidu a při provedení Valsalvova manévru - d). Všechny hodnocené parametry byly měřeny vždy před léčbou a 3 měsíce po operační léčbě. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí dvouvýběrového t-testu a neparametrického dvouvýběrového Wilcoxonova testu s korekcí na shodu pořadí. Výsledky: Při hodnocení subjektivní spokojenosti pacientek s provedenou operací jsme zjistili, že u obou typů operací došlo pooperačně k významnému zlepšení v celkovém skóre (-14,09 ± 5,18 vs. -14,45 ± 3,73), mezi jednotlivými operačními metodami nebyl statisticky významný rozdíl (p = 0,74569). Při hodnocení efektu operace bylo dle kašlacího testu celkem 61 pacientek (92,43%) bez průkazu stresového úniku moči. Ve skupině A to bylo 31 (94 %) pacientek, ve skupině B 30 (91 %) pacientek. Při srovnání hodnocených urodynamických parametrů před operací a po operaci došlo ke statisticky významně většímu nárůstu cystometrické kapacity u pacientek ve skupině B. V dalších urodynamických parametrech nebyly pozorovány statisticky významné rozdíly mezi oběma typy operací. Ve srovnání s předoperačním vyšetřením došlo u obou typu operací k jednoznačnému omezení mobility uretrovezikálního spojení měřené introitální sonografií. Došlo jak ke snížení hodnoty úhlu gama (-13,82 ± 21,63 vs. -9,82 ± 17,17), tak ke zkrácení úsečky d (-3,75 ± 6,93 vs. -3,53 ± 5,53). Nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými operačními metodami. Závěr: Naše první zkušenosti s operačními metodami Ajust™ a MiniArc™, které se týkají efektivity a možných per- či pooperačních komplikací, jsou dobré. Z hodnocení těchto operací provedeného 3 měsíce po operaci vyplývá, že efektivita obou operací je obdobná. Pro definitivní hodnocení je nutné další sledování souboru s jeho vyhodnocením v delším časovém odstupu.

Aim: Aim: The aim of the study was to compare the effectiveness of two minimally invasive surgical techniques for stress urinary incontinence in female patients (Ajust™ and MiniArc™), using subjective assessment as well as evaluation of objective parameters. Methods: A total of sixty-six female patients with stress urinary incontinence were enrolled into the prospective, randomized, multicentre trial, mean age 57.8 years (range 42-88 years). Patients in Group A had undergone surgery using Ajust™ method; patients in Group B underwent surgery using the MiniArc™ method. The subjective satisfaction of the patients along with the outcome of the procedure was evaluated using a standardized questionnaire "The International Consultation on Incontinence (ICI-Q)". The objective assessment was performed with the use of cough test, urodynamics (bladder volume at the first desire to void - FDV, cytometric capacity - CC, maximum urethral closure pressure - MUCP, maximum urinary flow - Qmax), and ultrasound parameters (difference between the gamma-gammadif angles, distance between vesicourethral junction at rest and during the Valsalva maneuver - d). All of the parameters were measured prior to treatment, and three months following the surgical procedure. Statistical evaluation was performed with the two-choice t-test and nonparametric two-choice Wilcoxons test, with the correction for sequence alignment. Results: When assessing the subjective satisfaction of the procedure, we found, that both groups of patients reported a significant improvement in the total score (-14.09 ± 5.18 vs. -14.45 ± 3.73), no significant difference was observed between the two methods (p = 0.74569). Objective assessment of the surgical procedure documented a lack of incontinence in a total of 61 patients (92.43%) following surgery. These included 31 patients (94%) from Group A and 30 patients from Group B (91%). When we compared the urodynamic parameters before and after the surgery, we observed a significant increase of the cytometric capacity in patients of Group B. No other statistically significant differences between these two surgical procedures were observed in the other parameters. A clear decrease in the uretrovesical junction mobility was observed in comparison with the pre-surgery measurements using introital sonography. We observed a decrease in the gamma angle (-13.82 ± 21.63 vs. -9.82 ± 17.17), as well as a shortening of the d line segment (-3.75 ± 6.93 vs. -3.53 ± 5.53). No statistically significant differences were observed between both methods of surgical treatment. Conclusion: Our initial experience with the surgical techniques Ajust™ and MiniArc™, with respect to the effectiveness and possible per- or postoperative complications, are good. From our assessment carried out at three-month follow-up after the surgery it is apparent that the effectiveness of both surgical procedures are comparable. However, further follow-up is necessary for a definitive assessment of both methods. The aim of the study was to compare the effectiveness of two minimally invasive surgical techniques for stress urinary incontinence in female patients (Ajust™ and MiniArc™), using subjective assessment as well as evaluation of objective parameters. Methods: A total of sixty-six female patients with stress urinary incontinence were enrolled into the prospective, randomized, multicentre trial, mean age 57.8 years (range 42-88 years). Patients in Group A had undergone surgery using Ajust™ method; patients in Group B underwent surgery using the MiniArc™ method. The subjective satisfaction of the patients along with the outcome of the procedure was evaluated using a standardized questionnaire "The International Consultation on Incontinence (ICI-Q)". The objective assessment was performed with the use of cough test, urodynamics (bladder volume at the first desire to void - FDV, cytometric capacity - CC, maximum urethral closure pressure - MUCP, maximum urinary flow - Qmax), and ultrasound parameters (difference between the gamma-gammadif angles, distance between vesicourethral junction at rest and during the Valsalva maneuver - d). All of the parameters were measured prior to treatment, and three months following the surgical procedure. Statistical evaluation was performed with the two-choice t-test and nonparametric two-choice Wilcoxons test, with the correction for sequence alignment. Results: When assessing the subjective satisfaction of the procedure, we found, that both groups of patients reported a significant improvement in the total score (-14.09 ± 5.18 vs. -14.45 ± 3.73), no significant difference was observed between the two methods (p = 0.74569). Objective assessment of the surgical procedure documented a lack of incontinence in a total of 61 patients (92.43%) following surgery. These included 31 patients (94%) from Group A and 30 patients from Group B (91%). When we compared the urodynamic parameters before and after the surgery, we observed a significant increase of the cytometric capacity in patients of Group B. No other statistically significant differences between these two surgical procedures were observed in the other parameters. A clear decrease in the uretrovesical junction mobility was observed in comparison with the pre-surgery measurements using introital sonography. We observed a decrease in the gamma angle (-13.82 ± 21.63 vs. -9.82 ± 17.17), as well as a shortening of the d line segment (-3.75 ± 6.93 vs. -3.53 ± 5.53). No statistically significant differences were observed between both methods of surgical treatment. Conclusion: Our initial experience with the surgical techniques Ajust™ and MiniArc™, with respect to the effectiveness and possible per- or postoperative complications, are good. From our assessment carried out at three-month follow-up after the surgery it is apparent that the effectiveness of both surgical procedures are comparable. However, further follow-up is necessary for a definitive assessment of both methods.

• Klíčová slova
• chirurgická léčba, minisling,
• MeSH
• dospělí MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   využití   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• polypropyleny MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prospektivní studie MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• spokojenost pacientů MeSH
• statistika jako téma MeSH
• stresová inkontinence moči chirurgie   MeSH
• suburetrální pásky MeSH
• urodynamika MeSH
• urologické chirurgické výkony metody   využití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH