Podíl genetických faktorů na rozvoji úzkostných poruch je nejnižší ze všech skupin psychiatrických onemocnění – pouze 20 až 40 %. Rozhodující vliv mají faktory prostředí, zejména psychotraumatizující. Přestože řada genetických asociačních studií již u úzkostných poruch provedena byla, jejich výsledky jsou typicky negativní, nekonzistentní či nereplikované. Prakticky žádný gen není zatím možno označit za kauzální v etiopatogenezi úzkostných poruch. V budoucnu však lze zásadně nové poznatky získat pomocí celogenomových asociačních studií a genetickým výzkumem endofenotypů. Pomohou nám při vývoji nových biologických léčebných postupů úzkostných poruch.

Heritability of anxiety disorders is the least of all psychiatric diseases – only 20 to 40 %. Environmental factors, especially the psychotraumatizing ones, are deciding. Although series of genetic association studies in anxiety disorders have already been performed, their results are typically negative, inconsistent, or non-replicated. On the present day, practically no gene can be considered as a causative one in the etiopathogenesis of anxiety disorders. A basically new knowledge can be attained by whole-genome association studies and genetic analyses of endophenotypes in the future. It will be useful in our finding of modern biological therapies in anxiety disorders.

Katedra interních oborů OU Ostrava LF a Oddělení psychiatrické FN Ostrava

Psychiatrická klinika UK Praha LF v Hradci králové a FN Hradec Králové

Ústav ošetřovatelství Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě

Genetics of anxiety disorders