Farmakoterapie pokročilého zhoubného onemocnění prostaty prochází velkými zlomy. Prvním z nich byl objev hormonální závislosti karcinomu prostaty. Vliv kastrace na diseminované onemocnění popsali Huggins a Hodges ve čtyřicátých letech 20. století. V osmdesátých letech 20. století byl FDA (Food and Drug Administration) schválen první agonista LHRH, který vedl k supresi testosteronu srovnatelnému s chirurgickou kastrací, a tím k možnému posunu od chirurgické k medikamentózní kastraci. Vzhledem ke kolísání hladin testosteronu během podávání LHRH (miniflare up fenomén) a působení nekastračních hladin testosteronu v průběhu léčby na androgenní receptor, se zdá výhodnější a preferovanější podávání GnRH antagonists Přes dobrou a dlouhodobou odpověď vůči hormonální léčbě dochází k selhání této léčebné modality, zhoubný nádor nabývá odlišné růstové charakteristiky a mění zásadně svou prognózu. Dalším zlomem již v našem tisíciletí pak bylo standardizování I. linie léčby kastračně refrakterního karcinomu prostaty. Podání docetaxelu s prednisonem bylo první terapií, která vedla k prodloužení přežití u pacientů s CRPC. Nově registrované molekuly jsou v efektivitě a výskytu nežádoucích účinků srovnávány s režimem docetaxel s prednisonem. Jedním z nových agens je selektivní a ireverzibilní inhibitor CYP17, abirateron acetát, dalším je nesteroidní anti-androgen enzalutamid. Cytotoxickou látkou vhodnou pro podání pacientům s CRPC je cabazitaxel, taxan II. generace. Uplatnění v léčbě může mít i imunoterapie, jedinou k dnešnímu dni schválenou látkou je sipuleucel T. V klinickém zkoušení je však velká řada dalších přípravků samostatně nebo v kombinaci se standardní léčbou. U již schválených přípravků by nám měly probíhající studie odpovědět otázky s optimální dobou použití a sekvence léčby. Nedílnou součástí léčby mCRPC je podání látek modulujících kostní metabolismus.

Pharmacotherapy of castrate resistant prostate cancer (CRPC) has undergone remarkable changes within the last several decades. A crucial discovery of hormonal dependence of prostate cancer by Huggins and Hodges, in the late 1940s, opened new therapeutic possibilities. In the 80s, the U.S. Food and Drug Administration approved the first luteinizing hormone-releasing hormone (LHRH) agonist. These drugs have a suppressive effect on the testosterone levels in the blood, which is equivalent to an orchiectomy. Nevertheless, this method has been associated with negative side effects, such as miniflares. Also, the level of testosterone in the blood was not always sufficiently low. Despite the initial therapeutic effects and good long term response, the cancer becomes hormone resistant over time. The next notable improvement in the treatment of CRPC was introduced at the beginning of this century and it included a combination of docetaxel with prednisone, as a 1st line treatment modality for CRPC. This represented a firts new therapeutic approach which prolonged the survival of patients suffering from CRPC. Within the last decade, several new molecules have been introduced, referred to as biological drugs. These are nonsteroideal antiandrogens, such as en-zalutamid, selective CYP 17 inhibitor abirateron acetate, 2nd generation taxan, cabazitaxel, and Sipuleucel T which represents a new agent active in cancer immunotherapy. Several phase II and III studies are currently ongoing to test additional new drugs, which are showing a promising effect. New drugs modulating the metabolism of bones in metastatic CRPC became available as well.

Urocentrum Praha

New therapeutic modalities for castrate resistant prostate cancer at the beginning of 2013

Literatura