Arteriální hypertenze je nejčastějším onemocněním kardiovaskulárního systému a může být příčinou závažných následných onemocnění (infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, selhání ledvin). Asi u 5–10 % pacientů se vyskytuje hypertenze terapeuticky rezistentní. V patogenezi primární (esenciální) hypertenze se předpokládá účast zvýšené aktivity sympatického nervového systému. Renální denervace, tj. radiofrekvenční ablace sympatických nervových vláken ve stěně renální arterie, má za cíl redukovat sympatickou aktivitu, a tím snížit krevní tlak u pacientů s terapeuticky rezistentní hypertenzí. Renální denervace se provádí transfemorálním přístupem a výkon, který trvá asi 45 minut, je zpravidla dobře snášen. Vlastní ablace, tj. termické poškození nervové pleteně, je však bolestivá, a proto zpravidla vyžaduje hlubokou analgosedaci. Metodou renální denervace bylo u pacientů s terapeuticky rezistentní hypertenzí dosaženo významných poklesů krevního tlaku, které trvaly přinejmenším během střednědobého pozorování. Protože však jsou dosud k dispozici pouze výsledky nezaslepených studií s relativně malým počtem pacientů, nelze účinnost renální denervace posoudit s konečnou platností. Periprocedurální komplikace se vyskytují vzácně, ale dlouhodobá bezpečnost výkonu není dostatečně doložena spolehlivými údaji. Pacienti, kteří nesplňují současná vstupní kritéria, by měli být léčeni pouze v rámci nových kontrolovaných studií.

Die arterielle Hypertonie ist die häufigste Erkrankung des Herzkreislaufsystem und kann schwerwiegende Folgeschäden (Myokardinfarkt, Schlaganfall, Nierenversagen) hervorrufen. Bei ca. 5–10% der Hypertonie‑Patienten liegt eine therapierefraktäre Hypertonie vor. Bei der primären Hypertonie wird u. a. eine Überaktivität des sympathischen Nervensystems postuliert. Bei der renalen Denervation soll es durch die Ablation von sympathischen Nervenfasern in der Nierenarterienwand zu einer Reduktion der sympathischen Aktivität und konsekutiv zu einer Blutdruckreduktion kommen. Die renale Denervation ist ein arterieller, transfemoraler Kathetereingriff, der in der Regel gut verträglich ist. Die Dauer des Eingriffs beträgt ca. 45 Minuten. Da die Denervation, d. h. die thermische Schädigung selbst, schmerzhaft ist, ist hierfür meist eine tiefe Analgosedierung notwendig. Durch die renale Denervation scheint eine signifikante Blutdruckreduktion erreicht zu werden, die zumindest mittelfristig anhält. Da bisher nur Daten aus nicht‑verblindeten Studien mit relativ kleinen Patientenzahlen vorliegen, kann die Effektivität der renalen Denervation derzeit noch nicht abschließend beurteilt werden. Periprozedurale Komplikationen sind selten, jedoch kann die langfristige Sicherheit aufgrund einer unzureichenden Datenlage derzeit nicht ausreichend beurteilt werden. Patienten, die die Einschlusskriterien der bisherigen Studien nicht erfüllen, sollten daher nur innerhalb von kontrollierten klinischen Studien behandelt werden.

Evangelische Kliniken Bonn Johanniter Krankenhaus Bonn BRD

Radiologische Klinik Universitätsklinikum Bonn BRD

Renale denervation: Ist sie reif für die breite Anwendung?

Monhart, Václav,. Renální denervace: je zralá pro široké použití? - komentář. 2014.

Literatura