Úvod a cíl: Zlomeniny očnice, zejména její spodiny, jsou v rámci fraktur obličejového skeletu relativně běžné. Rozsah fraktury může být malý a bez výraznější dislokace. V těchto případech není nutná chirurgická intervence. Existují však stavy, kdy při závažnějších frakturách spojených s dislokací úlomků je nutná chirurgická terapie, jejímž cílem je co nejdokonalejší rekonstrukce anatomického tvaru očnice, bez následných funkčních a estetických deficitů. Předmět sdělení: Izolované zlomeniny spodiny očnice tvoří poměrně velkou část ze skupiny traumat obličeje. Rozhodnutí, zda je zapotřebí operovat, nebo stav lze řešit konzervativně, záleží na klinickém nálezu. Důležitou roli však má i vyšetření pomocí počítačové tomografie, v některých případech i vyšetření magnetickou rezonancí. Vzhledem k bezprostřední blízkosti oka by měla existovat úzká spolupráce maxilofaciálního chirurga a oftalmologa, a to nejen v případech konzervativního způsobu léčby, ale i před operací a po operaci orbity. V současnosti existuje na trhu dostatek materiálů umožňujících rekonstrukci orbity. K často užívaným resorbovatelným materiálům patří polydioxanon, který je biokompatibilní a je postupně nahrazován vazivovou tkání. Tento materiál se však nehodí v případech defektů spodiny očnice větších než 2,5 cm2. Do skupiny neresorbovatelných materiálů patří například titanová síťka, která se užívá v případech rozsáhlejších defektů. Aktuálně se jeví jako nejvhodnější přístup do orbity mediopalpebrální řez, který vykazuje minimum pooperačních komplikací. Nezastupitelné místo má však i řez transkonjunktivální. I v případě, že jsou fraktury očnice adekvátně léčeny, mohou vzniknout komplikace, jako je enoftalmus, diplopie nebo ztráta vizu, jež mohou postižené trvale poznamenat a výrazně je omezit v běžném pracovním a rodinném životě. Závěr: V současnosti lze předpokládat, že úrazů tohoto typu bude přibývat. Díky stále dokonalejším operačním postupům a novým materiálům přináší chirurgická terapie fraktur očnice výrazné zlepšení jejich prognózy.

Introduction, Aim: Orbital fractures, especially orbital floor fractures, are relatively common type of facial fractures. Fracture severity ranges from small minimally displaced fractures of an isolated wall that require no treatment to major disruption of the orbit that require surgical intervention. The main goal of the surgical therapy is an optimal anatomical reconstruction of the orbit leaving no functional or cosmetic defects. Indication and timing of the surgical intervention is based on the results of clinical findings and radiologic examination, preferably computed tomography scanning. Magnetic resonance images can be used for characterization of soft-tissue sequelae and complications. Close cooperation between the maxillofacial surgeon and the ophthalmologist plays an important role in the management of the orbital floor fractures. There are several types of both resorbable and non-resorbable materials for the orbital reconstruction. Polydioxanon sheets are frequently used in orbital floor repair. This material has very good biocompatibility, but it is not sufficient for the reconstruction of defects larger than 2,5 cm2. Titanium mesh is a non-resorbable material used in cases of huge bone defects. Mediopalpebral approach is considered to be the best surgical approach with very few complications, both aesthetic and functional. Transconjunctival approach is useful and plays an important role, too. Nevertheless, complications such as enophtalmos, diplopia or loss of vision handicapping the patients in their everyday life can occur even if adequate treatment was provided. Conclusion: We expect the number of orbital trauma will increase in the future. Nowadays, there are many new materials and procedures in the treatment of orbital fractures, which could improve prognosis of the treament. The main goal of the review is to summarize the evaluation and management of orbital floor fractures.

Fingerlandův ústav patologie LF UK a FN Hradec Králové

Oční klinika LF UK a FN Hradec Králové

Stomatologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Isolated orbital floor fractures