Plicní hypertenze (PH) je definována jako abnormální vzestup krevního tlaku v plicnici, tedy hodnota středního tlaku v plicnici (mPAP) ≥ 25 mmHg. Může se vyskytovat při vlastním postižení plicních cév jako plicní arteriální hypertenze (PAH) či v rámci sekundární příčiny v důsledku chronického srdečního selhání, respiračního onemocnění či jiných příčin. PAH je způsobena zvýšením plicní cévní rezistence (prekapilární forma PH) se zvýšením tlaku v plicnici a normálním tlakem v levé síni nebo v zaklínění. Současná farmakoterapie PAH zahrnuje blokátory kalciových kanálů, prostanoidy, inhibitory fosfodiesterázy 5, antagonisty endotelinových receptorů. Pouze nemocní s pozitivním testem akutní vazoreaktivity jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu vazoreaktivity je indikována moderní terapie.

Pulmonary hypertension (PH) is defined as an abnormal increase in pulmonary artery pressure, i.e. a mean pulmonary artery pressure (mPAP) ≥ 25 mm Hg. It can occur as pulmonary arterial hypertension (PAH) when the pulmonary vessels are involved or it can be due to a secondary cause as a result of chronic heart failure, respiratory disease, or other aetiology. PAH is caused by increased pulmonary vascular resistance (precapillary form of PH) with an increase in pulmonary artery pressure and normal left atrial pressure or pulmonary artery occluded pressure. Current pharmacotherapy of PAH includes calcium channel blockers, prostanoids, phosphodiesterase-5 inhibitors, or endothelin receptor antagonists. Treatment with high doses of calcium channel blockers is only indicated in patients with a positive acute vasoreactivity test result. In the case of a negative vasoreactivity test result, modern therapy is indicated.

Klinika kardiologie IKEM Praha

Management of pulmonary arterial hypertension

Literatura