Hypertenze je definována jako rezistentní, když navzdory terapii alespoň trojkombinací antihypertenziv včetně diuretik a i přes změnu životního stylu není dosaženo hodnot krevního tlaku nižších než 140/90 mm Hg. Nedostatečně kontrolovaná hypertenze má za následek zvýšený výskyt subklinického orgánového postižení a následných kardiovaskulárních komplikací. V klinické praxi je důležité odlišit od rezistentní hypertenze stavy tzv. pseudorezistence. Častou příčinou pseudorezistence je nedostatečná spolupráce pacienta – non compliance s léčbou, syndrom bílého pláště, užívání léků a látek zvyšujících krevní tlak, nepoznaná sekundární etiologie hypertenze, komorbidity nebo špatný výběr a chybné dávkování antihypertenziv. U pacientů s rezistentní hypertenzí bychom se měli snažit ovlivnit všechny okolnosti, které mohou přispívat k rezistenci na léčbu: doporučit změnu životního stylu, vyloučit interferující medikaci a optimalizovat antihypertenzní léčbu. Z nefarmakologické léčby můžeme doporučit omezení příjmu soli ve stravě, omezení konzumace alkoholu, redukci hmotnosti, pravidelnou fyzickou aktivitu a zanechání kouření. Ve farmakoterapii využíváme vícečetnou kombinaci antihypertenziv vždy s diuretikem, nejlépe thiazidového nebo thiazidu podobného typu, neměli bychom zapomínat ani na včasné přidání spironolactonu. Nejčastější chybou v terapii rezistentní hypertenze je vynechání diuretika nebo jeho nedostatečná dávka, nezahájení léčby spironolactonem a podávání kombinace antihypertenziv ze stejné skupiny.

Hypertension is considered resistant when the blood pressure does not fall below 140/90 mmHg despite using a three combination antihypertensive treat-ment including diuretics and appropriate lifestyle changes. Uncontrolled hypertension leads to subclinical organ damage with subsequent cardiovascular complications. In clinical practice, it is important to distinguish between true resistant hypertension and pseudoresistant hypertension. Common causes of pseudoresistant hypertension are non compliance with therapy, white coat syndrome, use of drugs and substances increasing blood pressure, undiscovered secondary hypertension, comorbidities or a wrong choice and dosage of antihypertensive drugs. In patients with resistant hypertension, we should try to influence all the circumstances that may contribute to resistance to treatment. We should recommend lifestyle changes, elimination of interfering medicati-on, and optimization of antihypertensive treatment. In non pharmacological therapy, we can recommend dietary salt restriction, restriction of alcohol consumption, weight reduction, regular physical activity, and smoking cessation. In pharmacological treatment, we prescribe multiple combination antihy-pertensive therapy always with a diuretic, preferably thiazides or thiazid like diuretics; we should not forget to add spironolactone on time. The most com-mon mistake in the treatment of resistant hypertension is omission or insufficient dose of diuretics, omission of spironolactone, and combination of antihy-pertensive drugs from the same group.

Centrum pro léčbu hypertenze 3 interní klinika klinika endokrinologie a metabolismu 1 LF UK a VFN Praha

Resistant hypertension

Literatura