Lupusová nefritida patří mezi nejzávažnější orgánové projevy systémového lupus erythematodes. Léčba proliferativní lupusové nefritidy vyžaduje kombinovanou imunosupresivní terapii, v indukční fázi jsou dnes standardně používány kortikosteroidy spolu s intravenózním cyklofosfamidem, nebo mykofenolátem; v udržovací terapii je poté volen buď mykofenolát, nebo azathioprin. Část pacientů na tuto terapii neodpoví, netoleruje ji nebo se aktivita onemocnění opakovaně vrací, dlouhodobá imunosupresivní terapie je navíc spojena s rizikem potenciálně závažných nežádoucích účinků, a proto je nutné hledat nové terapeutické možnosti. V léčbě je možno použít také kalcineurinové inhibitory. V posledních letech jsou pak stále častěji využívány i novější léčebné alternativy včetně biologické terapie, zejména rituximab, belimumab či abatacept.

Lupus nephritis (LN) is one of the most severe organ manifestations of systemic lupus erythematosus (SLE). Treatment of proliferative LN requires combined immunosuppressive therapy. In the induction phase, the standard treatment consists of corticosteroids plus either intravenous cyclophosphamide or mycophenolate. Azathioprine of mycophenolate are used for the maintenance treatment. Some of the patients do not respond to or do not tolerate standard treatment, suffer from repeated disease flares, and long-term immunosuppression is also associated with a risk of potentially serious adverse events; therefore, novel therapeutic options are sought. Calcineurin inhibitors may be used in the treatment of LN. In recent years, novel therapeutic possibilities have been increasingly used, including biological agents, particularly rituximab, belimumab or abatacept.

Univerzita Karlova Praha 1 lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice Klinika nefrologie

Lupus nephritis – innovation in treatment

Literatura