Cíl: Retrospektivní hodnocení výsledků endovaskulární léčby komplikované disekce aorty pomocí hrudních stentgraftů (SG) a stentů. Soubor a metodika: V období 2/2001 až 11/2014 bylo na našem pracovišti endovaskulárně léčeno celkem 34 pacientů (7 žen, 27 mužů, průměrného věku 60,4 let) pro komplikovanou disekci hrudní aorty. Indikací k léčbě byla 6× akutní ruptura aorty, 12× ischemické komplikace, 10× časná expanze aorty, 6× bolest v zádech a hypertenze nereagující na léčbu. Hrudní stentgraft byl zaváděn z třísla přes pánevní tepny do oblasti primárního entry s cílem jeho překrytí a navození trombózy nepravého kanálu. Výsledky: Celkem bylo u 34 pacientů zavedeno 49 hrudních SG (1,4 SG/pacienta). Pro zlepšení perfuze disekovaných větví aorty byl navíc použit kovový stent: 4× pánevní tepny, 3× horní mezenterická tepna (SMA), 1× levá společná karotická tepna (LCCA). Primární technická úspěšnost naší léčby se umístěním SG přes oblast entry a navozením trombózy nepravého kanálu byla 91,2 % (31/34). U osmi pacientů (23,5 %) byla v druhé době provedena extenze hrudního SG pro progresi disekce. U 4 pacientů (11,8 %) došlo v průběhu sledování k progresivní dilataci disekované břišní aorty > 50 mm, která byla u 3 nemocných léčena chirurgickou resekcí výdutě. Závažné komplikace spojené s léčbou se vyskytly v 14,7 % (5/34): 2× paraplegie, 1× cévní mozková příhoda, 2× retrográdní disekce ascendentní aorty. Třicetidenní letalita našeho souboru je 5,9 % (2/34), jednoroční 11,8 % (4/34), tříletá letalita pak 17,6 % (6/34). Závěr: Endovaskulární léčba komplikované disekce hrudní aorty typu B je v našem centru považována za metodu volby se slibnými střednědobými výsledky. Pravidelné sledování pacientů po léčbě je nezbytné k časnému určení komplikací a k následné léčbě.

Aim: Retrospective analysis of results of endovascular treatment of complicated aortic dissection type B using thoracic stent grafts (SG) and stents. Material and Methods: We treated 34 patients (7 women, 27 men, mean age 60.4 years) endovascularly due to complicated dissection B of thoracic aorta from February 2001 to August 2014. Indication to treatment was acute rupture of aorta in 6 cases, ischemic complications in 12 cases, early aortic expansion in 10 cases, back pain and refractory hypertension despite full medical therapy in 6 cases. Results: We implanted 49 stent grafts in 34 patients (1.4 SG/patient). To improve perfusion of dissected aortic branches we additionally inserted metallic stents: 4 × in pelvic arteries, 3 × in the superior mesenteric artery (SMA), 1 × in the left common carotid artery (LCCA). Primary technical success of our treatment with placement of stent graft over the primary entry and initiation of thrombosis of false lumen was 91.2 % (31/34). Eight patients (23.5 %) were treated in second period by additional SG implantation (3 proximal, 5 distal extensions). In 4 patients (11.8 %) developed progressive dilatation of dissected abdominal aorta > 50mm, three patients were treated surgically by resection of the aneurysm during follow-up period. Conclusion: Endovascular treatment of complicated dissection of the thoracic aorta type B is in our department considered to be the first-line therapy with promising mid-term results. Follow-up of patients after treatment using imaging methods is necessary for early detection of possible complications and to adjust appropriate therapy.

1 interní klinika LF UK a FN Hradec Králové

Kardiochirurgická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Klinika anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny LF UK a FN Hradec Králové

Radiologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Endovascular management of acute complicated type B aortic dissection

Literatura