Dyslipidemie u diabetiků 2. typu představuje komplexní změnu lipoproteinového metabolizmu s výrazně proaterogenním potenciálem. Vzniká na základě genetické predispozice v souvislosti s inzulinovou rezistencí a postihuje lipoproteinový metabolizmus na úrovni hepatocytu, střevní mukózy a intravaskulární přeměny, a to zejména postprandiální. Léčba diabetické (aterogenní) dyslipidemie je účinnou možností ovlivnění rizika rozvoje makrovaskulárních i mikrovaskulárních komplikací diabetu. Nefarmakologická opatření indikovaná u diabetiků účinně ovlivňují i dyslipidemii. Bez farmakoterapie však nemůžeme dostatečně ovlivnit lipidový metabolizmus ani snížit riziko cévních komplikací spojených s dyslipidemií. Základem farmakologické léčby zůstávají statiny, které kombinujeme v případě nedostatečného efektu na LDL-cholesterol s ezetimibem (nebo vhodnou pryskyřicí) anebo s fenofibrátem v případě trvající elevace triglyceridů. V blízké budoucnosti se rozroste spektrum fixních kombinací těchto osvědčených hypolipidemik. K nim přibydou inhibitory PCSK9, které u diabetiků snižují hladiny LDL-cholesterolu i o více než 50 %. V delším časovém horizontu lze očekávat výsledky testů s novými selektivními modulátory receptorů pro PPARα, které překonávají nevýhody fibrátů, pokud se jedná o účinnosti i toleranci léčby. Zajímavé jsou i další možnosti využívající technologii anti-sense, které zasahují do transkripce genů kódujících proteiny důležité pro metabolizmus lipoproteinů zmnožených typicky u diabetiků (např. anti-sense oligonukleotidy proti mRNA pro apolipoprotein CIII).

Dyslipidemia in type 2 diabetics represents a complex change of lipoprotein metabolism that is highly proatherogenic. It originates on a genetic background in the context of insulin resistance and affects lipoprotein metabolism at multiple levels (e.g. hepatocyte, enterocyte, intravascular processing) mainly in the postprandial phase. The treatment of diabetic (atherogenic) dyslipidemia is an effective option to lower the risk of both macro- and microvascular complications of diabetes. Lifestyle changes effectively impact on dyslipidemia in diabetics, however, it is impossible to reach treatment goals and achieve necessary risk reduction without lipid lowering medications. Statins remain the corner stone of pharmacological therapy and they should be combined with ezetimibe (or a resin) in case of insufficient LDL-cholesterol lowering or with fenofibrate when triglyceride levels remain elevated. In near future these drugs will be available in new fixed-dose combination formulas. Moreover, very soon PCSK9 inhibitors will get to clinical practice offering patients with diabetes additional LDL-cholesterol lowering by more than 50 %. Selective modulators of PPARα receptors are under development and these shall offer better efficacy and tolerability compared with fibrates. Other future options for the management of diabetic dyslipidemia will be drugs utilizing the anti-sense technology interfering with translation of genes coding for metabolic pathways of lipoprotein species typically perturbed in type 2 diabetes (e.g. anti-sense oligonucleotides against mRNA of apolipoprotein CIII).

Centrum preventivní kardiologie 3 interní kliniky kliniky endokrinologie a metabolizmu 1 LF UK a VFN Praha

Near future of treatment of dyslipidemia in type 2 diabetics