Bolest doprovází lidstvo od počátku jeho existence, a stejně tak dlouho hledají lidé prostředky pro její potlačení a zmírnění. Jedním z nejstarších a nejúspěšnějších analgetik je bezesporu opium, usušená šťáva z nezralých makovic máku setého (Papaver somniferum L.), která své jméno dostala po řeckém termínu ΄οπός, značícím šťávu. Její produkce a používání se datuje od neolitických dob, přes starověké civilizace (Asýrie, Egypt, Řím) až do dnešních dnů. Některé antické léčivé přípravky s opiem se používaly po dlouhá staletí (theriak, philonium). Ve středověku přibyla jako aplikační forma spongia somnifera (uspávací houba). V 16. století Paracelsus zvyšuje analgetický účinek zavedením opiové tinktury (laudanum), která byla v různých obměnách používána ještě o pět století později. Přelomem ve vývoji analgetik je rok 1805, v němž publikuje Friedrich W. A. Sertürner metodu izolace hlavního alkaloidu opia – morfinu, díky čemuž se značně zpřesňuje jeho dávkování. S rozšířením látek morfinového typu se rozšiřuje i závislost na nich a jsou hledány alternativní struktury (heroin, petidin, metadon). Druhou větev analgetik tvoří látky slabšího účinku (nenarkotická analgetika), mezi ně se nejprve řadily rostlinné drogy (kozlík, chmel, mandragora), později přibyl alkohol. Na základě zvyšující se poptávky po léčivech tohoto typu byly od druhé poloviny 19. století syntetizovány různé deriváty salicylové kyseliny (proslulý aspirin), deriváty pyrazolonu (fenazon, a později specifické inhibitory cyklooxygenázy), a konečně deriváty anilinu (fenacetin, paracetamol).

Pain accompanies mankind since the beginning of its existence, and so long, people seek resources for pain suppression and mitigation. Opium is undoubtedly one of the oldest and most successful analgesics agents. It is dried juice of poppy (Papaver somniferum L.), which has got its name after the Greek term for juice ΄οπός. Its production and use dates back to Neolithic times, through ancient civilizations (Assyria, Egypt, Rome) until today. Some antique opium medicines have been used for centuries (theriak, philonium). In the Middle Ages, spongia somnifera (soporific sponge) was added as an application form. In the 16th century, Paracelsus increases the analgesic effect by the introduction of a tincture of opium (laudanum), which has been used in various forms even five centuries later. Breakpoint in the development of analgesics is the year 1805, in which Friedrich W. A. Sertürner publishes method of isolating the main alkaloid of opium – morphine. It makes the dosing of opium considerably more precise. With the expansion of morphine-like substances, the dependence on them is expanding, and there is seeking for alternative structures (heroin, pethidine, methadone). The second branch of analgesics consists of weaker substances (non-narcotic analgesics), among them firstly ranked herbal drugs (valerian, hops, mandrake), alcohol was added later. From the second half of the 19th century, various derivatives of salicylic acid (famous aspirin), pyrazolone derivatives (phenazone, and later specific inhibitors of cyclooxygenase), and finally aniline derivatives (phenacetin, paracetamol) were synthesized on the basis of the increasing demand for medicaments of these types.

Univerzita Karlova Praha Přírodovědecká fakulta Katedra analytické chemie Praha

History of analgesics

Literatura