Cíl studie: Kvantifikovat výskyt poresuscitačních traumat u pacientů po neúspěšně resuscitaci. Typ studie: Retrospektivní observační. Pracoviště: Krajská zdravotnická záchranná služba. Materiál a metoda: Do studie bylo zahrnuto 107 pitvaných pacientů po kardiopulmonální resuscitaci po netraumatické náhlé zástavě oběhu za rok 2015. U této skupiny jsme vyhledali pacienty, kteří měli v pitevním protokolu popsané závažné poresuscitační trauma. U těchto pacientů jsme provedli analýzu výjezdové dokumentace v systému ZZS. Tuto skupinu jsme dále porovnávali s celkovým počtem 394 kardiopulmonálních resuscitací v témže období. Výsledky: U 61 pitvaných pacientů po resuscitaci (tj. 57 %, respektive vztaženo k celkovému počtu resuscitací 15,5 %) byly při pitvě nalezeny traumatické změny, které nelze vykládat jinak, než jako následek kompresí hrudníku. Zároveň není možné považovat za jedinou příčinu nešetrnou laickou resuscitaci, 23 (37,7 %) resuscitací s traumatem bylo totiž provedeno pouze složkami integrovaného záchranného systému, ani biologická křehkost pacienta, protože 37 (60,7 %) těchto resuscitací proběhlo u pacientů mladších 70 let. Závěr: Je nutné další vzdělávání jak laiků, tak i zaměstnanců integrovaného záchranného systému s požadavkem přizpůsobení resuscitačního úsilí tělesné konstituci pacienta, zvláště u posádek záchranné služby. Další výzkum resuscitačních traumat je nezbytný.

Objective: Quantification of the incidence of CPR-related injuries in unsuccessfully resuscitated out-of-hospital cardiac arrest patients. Design: Retrospective observational study. Setting: Regional emergency medical services. Materials and methods: The study included the autopsy protocols of all 107 patients unsuccessfully resuscitated fol­lowing non-traumatic out-of-hospital cardiac arrest in the year 2015. We identified all the patients with CPR-related trauma. These patients’ medical reports from the emergency information system were then analysed. They were compared to all the 394 resuscitations performed in the region in 2015. Results: CPR-associated major trauma of the chest and upper abdomen was found in 61 autopsy protocols (57% incidence in the deceased group; theoretically at least 15.5% incidence in all the resuscitations). This is most likely to be caused by chest compressions. Twenty three (37 %) of the resuscitations with post-CPR trauma were conducted by the rescue services only and 37 (60.7 %) of the resuscitated patients with post-CPR trauma were younger than 70 years, therefore not all the post-CPR trauma can be ascribed to CPR by lay-persons or the frailty of the patients. Conclusion: Further education of the general public in BLS and the adjustment of compressions to the body constitution of the particular patient need to be emphasized in the education of healthcare specialists, especially paramedics and EMS physicians. Further research of post-CPR trauma is necessary.

Anesteziologicko resuscitační klinika 1 lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Thomayerovy nemocnice Praha

Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje p o Liberec

CPR-related injuries in out-of-hospital cardiac arrest patients