Porucha sluchu v souvislosti s věkem, presbyakuze, je nejčastější senzorická abnormalita ve stáří. Etiologie presbyakuze je multifaktoriální, zahrnuje působení hluku, ototoxických látek, zánětlivých faktorů a v neposlední řadě faktory genetické. Tradiční pojetí presbyakuze se omezovalo na popis patologických mechanismů ve vnitřním uchu, v současnosti chápeme presbyakuzi jako soubor změn, které nastávají v souvislosti se stárnutím v celém sluchovém systému (a v případě poruchy vnímání řeči i mimo sluchový systém). Patologické změny v souvislosti s věkem postihují vnější vláskové buňky, vnitřní vláskové buňky a jejich synapse s vlákny nervových buněk spirálního ganglia, ale také nervové buňky centrálního sluchového systému. Z hlediska funkčního nalézáme v souvislosti s věkem kromě zvýšení sluchového prahu také změny ve vnímání časových parametrů zvukových podnětů a změny prostorového slyšení. Cílem práce je přinést přehled současných znalostí o problematice presbyakuze, a to jak na základě výsledků získaných v pokusu na zvířeti, tak z hlediska znalostí současné audiologie, psychoakustiky a zobrazovacích metod.

Age-related hearing loss, presbycusis, is the most frequently occurring sensory abnormality associated with aging. Etiology of presbycusis is multifactorial, comprising effects of noise exposure, ototoxic drugs, inflammation and last but not least genetic factors. Traditionally presbycusis was described as a complex of pathological changes appearing in the inner ear in the process of aging, at present we understand presbycusis as a complex of changes occurring in the whole auditory system (and in the case of speech perception in the non-auditory part of the brain as well). Age-related pathological vulnerability is present in the outer hair cells, inner hair cells and especially in their ribbon synapses that contact auditory nerve fibers, but also in neurons of the central auditory system. From the functional point of view, in addition to increased hearing thresholds, presbycusis is characterized also by decreased quality of the temporal processing of sounds as well as of decreased space hearing. The aim of this review is to inform about contemporary knowledge on presbycusis on the basis of results of animal experiments as well as audiological and psychoacoustical observations and results of imaging methods.

Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky v v i Praha

Presbycusis