Úvod: Stigma duševní nemoci je komplexní psychosociální jev, který má mnoho negativních dopadů na život, včetně snížení jeho kvality. Vede k odkládání potřebné léčby, komplikuje ji a snižuje její výsledky se všemi psychosociálními dopady. Výzkum rozlišuje vnější stigmatizaci a sebestigmatizaci. Sebestigmatizace internalizuje stigmatizující postoje a vede k rozvoji maladaptivních životních strategií. Cílem práce bylo zjistit míru sebestigmatizace a její vztah k osobnostním rysům, závažnosti poruchy a demografickým faktorům u osob se schizofrenním onemocněním. Metoda: Do studie bylo zařazeno 39 ambulantních pacientů s diagnózou schizofrenie, schizoafektivní poruchy nebo trvalé poruchy s bludy, kteří byli ve stabilizovaném stavu. Všichni pacienti byli léčeni antipsychotiky K potvrzení diagnózy bylo použito strukturované interview M.I.N.I. (Mini International Neuropsychiatric Interview). Pro hodnocení sebestigmatizace byl použit sebepo-suzující dotazník ISMI (Škála internali-zovaného stigmatu psychické poruchy), pro míru naděje ADHS (Dispoziční škála naděje pro dospělé), pro hodnocení temperamentu a charakteru TCI-R (Revidovaný dotazník temperamentu a charakteru). Míra deprese byla hodnocena pomocí BDI-II (Beckův depresivní inventář) a míra úzkosti pomocí BAI (Beckův inventář úzkosti). Demografické údaje byly kompletovány pomocí demografického dotazníku. Samotná závažnost psychotické poruchy byla objektivně hodnocena pomocí CGI-O (Celkový klinický dojem-objektivní) a subjektivně pomocí CGI-S. Výsledky: Dle celkového skóre ISMI dosahovala průměrná míra sebestigmati-zace hodnoty 60,84 ? 12,24 bodu. Celkové skóre ISMI pozitivně korelovalo s celkovou závažností onemocnění v CGI-0 i CGI-S. Míra sebestigmatizace dle ISMI také pozitivně korelovala s osobnostním rysem HA (vyhýbání se ohrožení), délkou léčby a počtem hospitalizací, negativně korelovala s osobnostními rysy PS (persistence), SD (sebeřízení), CO (kooperace) a mírou naděje (dle ADHS). Mnohonásobná zpětná kroková regrese ukázala, že nejdůležitějšími nezávislými proměnnými, které se do míry sebestigmatizace promítají, jsou počet hospitalizací a míra HA (vyhýbání se ohrožení). Závěr: Ambulantní pacienti s diagnózou schizofrenního spektra s anamnézou vyššího počtu hospitalizací a rysem temperamentu Vyhýbání se ohrožení mají vysokou míru sebestigmatizace. Komplexní strategie vedoucí k redukci vyhýbavého chování a snížení počtu hospitalizací by mohla vést k snížení sebestigmatizace a jejích důsledků.

Introduction: A stigma of mental illness is a complex psychosocial phenomenon, which decreases the quality of life of the patients. It brings a number of negative psychosocial outcomes, leads to avoidance of proper treatment, and complicates the already started treatment. Often, it contributes to unsatisfactory therapeutic results. Self-stigma is based on inter-nalization of the stigmatizing beliefs. It results in a development of maladaptive coping strategies in the individuals with mental disorders. The relationship between personality traits and self-stigma has not been sufficiently scrutinized in the population of the patients with schizophrenia spectrum disorders. Thus, the goal of this paper was to explore the levels of self-stigma in this population and its relationship to personality traits, the severity of the psychotic disorder, and demographic factors. Method: Participation in the study was offered to patients diagnosed with schizophrenia spectrum disorders (schizophrenia, schizoaffective disorder, delusional disorder), who were regularly attending a psychiatry department outpatient center and were stabilized during the study. 39 participants of both sexes participated in the study. All patients were using antipsychotics. The Mini International Neuropsychiatric Interview was performed to refine the diagnostics. The patients then completed these psychodiagnostic methods: The ISMI Scale (The Internalized Stigma of Mental Illness Scale), ADHS (The Adult Dispositional Hope Scale), and TCI-R (The Temperament and Character Inventory - Revised). The psychiatrist assessed the disorder severity by using CGI-O (The Clinical Global Impression - the objective version), and the patients completed a similar self-evaluation by using the subjective version of the scale (CGI-S). Each participant also completed BDI-II (The Beck Depression Inventory - II), measuring the severity of depressive symptoms, and BAI (The Beck Anxiety Inventory), measuring the severity of the anxiety symptoms. Results: The mean level of the self-stigma was 60.84 ? 12.24 (ISMI). The overall level of self-stigma positively correlated with the disorder severity measured by CGI-O and CGI-S. Furthermore, it was positively connected to Harm avoidance, the treatment duration, and the number of underwent psychiatric hospitalizations. The overall level of the self-stigma then significantly negatively correlated with several personality traits, namely Persistence, Self-directedness, and Cooperativeness, and with hope in ADHS. The backward stepwise regression was applied to identify the most significant factors connected to the self-stigma. The regression analysis showed Harm avoidance and the number of previous psychiatric hospitalizations as the most significant regressors. Conclusion: Outpatients with schizophrenia spectrum disorders, who show high levels of harm avoidance and/or have undergone a higher number of psychiatric hospitalizations, tend to experience more pronounced symptoms of self-stigma. Complex therapeutic strategies, aimed at reduction of the avoidant behavior and the potentially unnecessary hospitalizations, may serve as prevention against the development of the self-stigma and its negative consequences.

Klinika psychiatrie LF UP v Olomouci FN Olomouc

Psychiatrické oddělení Nemocnice Liberec

Self-stigma in patients with schizophrenia spectrum disorders

Literatura