Úvod: Lymfom z buněk pláště („mantle cell lymphoma“ – MCL) se řadí ke zralým B–lymfoproliferacím a tvoří v Evropě asi 6–8 % všech B-ne-Hodgkinových lymfomů. Diagnóza je založena na histologickém vyšetření uzliny nebo kostní dřeně. Na molekulární úrovni má charakteristickou přítomnost translokace t(11;14)(q13;q32), která je přítomna u 95 % případů. Onemocnění může probíhat indolentně, ale v běžné klinické praxi má většina nemocných agresivní formu. I v současné době je tento typ lymfomu považován za prakticky nevyléčitelné onemocnění (s výjimkou alogenní transplantace) a často dochází k opakovaným relapsům či k progresi lymfomu. Pokud se onemocnění chová jako primárně progredující (PP) (cca 10 % nemocných), prognóza je značně nepříznivá a medián přežití je odhadován na 1–2 roky. Popis případu: Autoři prezentují případ nemocného s primárně progredujícím MCL diagnostikovaným v květnu roku 2012. 67letý muž byl léčen v 1. linii režimem R-CHOP v alternaci s R-ARA-C (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednison/ rituximab, cytosin-arabinosid). Z důvodu primární progrese byl nemocný v listopadu 2012 zařazen do klinického hodnocení fáze 2 MCL-002-SPRINT a byl randomizován do experimentální skupiny s lenalidomidem. Léčba lenalidomidem byla provázena myelotoxicitou s nutností úpravy dávky léku a nakonec byla léčba z tohoto důvodu ukončena v prosinci 2014. I když byl v dané studii medián období do progrese při léčbě lenalidomidem 8,7 měsíců, parciální remise u tohoto nemocného trvala i při léčbě minimálními dávkami lenalidomidu 2 roky (24 měsíců). Pro následnou progresi v únoru 2015 byl v další léčebné linii podáván ibrutinib. Přes úvodní dosažení parciální remise došlo k následné progresi v září 2015 a nemocný byl léčen kombinací ARA-C s kortikoidy do doby, než byl zdravotní pojišťovnou schválen bendamustin. Na léčbě bendamustinem v kombinaci s rituximabem však onemocnění dále progredovalo a pro vyčerpané léčebné možnosti byla zahájena paliativní léčba v prosinci 2015. Nemocný umírá na progresi lymfomu za 3 roky a 8 měsíců od stanovení diagnózy. Závěr: Popis případu poukazuje na důležitost zařazování starších nemocných s relabujícím/refrakterním onemocněním do klinických hodnocení s možností nových terapeutických přístupů pro neuspokojivé výsledky dosavadní léčby. Některé nové léky – tzv. „malé molekuly“ – typu lenalidomidu a ibrutinibu, které jsou již nyní používány v běžné praxi, dávají naději na zlepšení osudu nemocných s tímto lymfomem.

Introduction: Mantle cell lymphoma (MCL) belongs to the mature B cell–lymphoproliferative disorders. It accounts for 6–8 % of adult lymphoma cases in Europe. Diagnosis is based on histological examination of a lymph node or bone marrow. MCL is characterized by the translocation t (11; 14) (q13; q32), which is present in 95 % of cases. The disease may be indolent, but typically presents with an aggressive clinical course. MCL is currently considered an incurable disease (allogeneic stem cell transplantation being the only potentially curative option) and often results in recurrent relapses or disease progression. The prognosis of primary progressive (PP) disease, which occurs in 10 % patients, is higly unfavourable with estimated median overall survival being 1–2 years. Case report: The authors present a case of a patient with PP MCL diagnosed in May 2012. A 67-year-old male was initially treated with R-CHOP alternating with R-ARA-C (rituximab, cyclophosphamide, doxorubicin, vincristine and prednisone/rituximab, cytosine- arabinoside). The disease progressed early after induction therapy in November 2012. Subsequently, the patient was enrolled into a phase 2 clinical trial MCL-002-SPRINT and was randomized into lenalidomide treatment arm. This therapy was associated with severe myelotoxicity resulting in the dose reductions and interruptions of lenalidomide. Eventually, lenalidomide treatment had to be permanently discontinued because of severe myelotoxicity (neutropenia) in December 2014. Although the median progression-free survival was 8.7 months in the lenalidomide of the SPRINT study, the partial response in this patient lasted 2 years despite modifications lenalidomide therapy. Further progression of MCL was diagnosed in February 2015 and ibrutinib was chosen for the 3rd -line treatment. Despite initial partial remission, the disease progressed after 4 months of ibrutinib treatment in September 2015. Combination of ARA-C and corticosteroids was used until bendamustine has approved by the patient’s health insurance company. However, the disease progressed on bendamustine + rituximab regimen. As all the therapeutic options were exhausted, the patient was started on palliative/symptomatic therapy in December 2015 and died of lymphoma progression after 3 years and 8 months from initial diagnosis. Conclusion: This case report highlights the importance of clinical trials for elderly patients with relapsed/refractory lymphoma as these trials offer new therapeutic approaches for those who have unsatisfactory results with currently available options. Novel small molecules such as lenalidomide and ibrutinib provide new hope for prognosis improvement in patients with relapsed/ refractory MCL.

4 interní hematologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Refractory mantle cell lymphoma in elderly patient – case report

References provided by Crossref.org

Literatura