Idiopatické zánětlivé myopatie jsou heterogenní skupinou získaných zánětlivých onemocnění příčně pruhovaného svalstva, často doprovázené systémovými a orgánovými příznaky. Mezi nejčastější typy patří dermatomyozitida, polymyozitida, imunitně zprostředkovaná nekrotizující myopatie, s nádorem asociovaná myozitida, myozitida v rámci překryvných syndromů, juvenilní myozitida a myozitida s inkluzními tělísky. Základním klinickým projevem je většinou nebolestivá svalová slabost podmíněná zánětem a imunitními změnami v postiženém svalstvu. Z něho se do cirkulace uvolňují svalové enzymy a myoglobin. Mění se elektrické vlastnosti svalových vláken, které jsou pozorovatelné při elektromyografickém vyšetření. Převážná část nemocných má v séru přítomné autoprotilátky proti jaderným nebo cytoplazmatickým antigenům. Jejich přítomnost je většinou pro tato onemocnění velmi specifická a častá je asociace individuálních autoprotilátek s určitými klinickými projevy onemocnění. Pro některé pacienty, zejména s dermatomyozitidou, je zvýšená asociace s nádorovými chorobami, a u těchto nemocných je patrná významná souvislost s přítomností anti-TIF1γ a anti-NXP2 autoprotilátek. Diferenciální diagnostika zánětlivých myopatií bývá často složitá, záměna za jiné nezánětlivé onemocnění není výjimkou, a pečlivý diagnostický proces je nutností. Terapie směřuje k potlačení autoimunitní odpovědi pomocí glukokortikoidů a imunosupresiv. U větší části nemocných je odpověď na standardní léčbu nedostatečná a je nutné použít méně běžné či biologické léky nebo intravenózní imunoglobuliny. Nemocní s myozitidou s inkluzními tělísky neodpovídají na léčbu většinou vůbec nebo jen minimálně.

Idiopathic inflammatory myopathies form a heterogeneous group of acquired inflammatory diseases afflicting striated muscles. The disease is frequently accompanied by systemic and organ involvement. Dermatomyositis, polymyositis, cancer associated myositis, immune mediated necrotizing myopathy, myositis in overlap syndromes, juvenile myositis and inclusion body myositis are the most frequently encountered subtypes. The basic manifestation is usually painless muscle weakness brought about by inflammation and by other immune changes at the impacted muscles. Enzymes of muscle origin and myoglobin are found elevated in the circulation. There are changes in electrical properties of muscle fibers detected by EMG. A majority of patients have autoantibodies against nuclear or cytoplasmic antigens in their serum. They are often very specific for these diseases and frequently found in association with particular clinical presentations. For some patients with dermatomyositis the increased incidence of cancer is significantly associated with anti-TIF1γ and anti-NXP2 autoantibodies. Differential diagnostics of inflammatory myopathies is often difficult. Misdiagnosis for a non-inflammatory myopathy is not rare and therefore a very thorough diagnostic approach is necessary. Therapy aims to suppression of autoimmune response using glucocorticoids and immunosuppressive drugs. In large part of patients the response to standard treatment is not sufficient and less common synthetic compounds, biological drugs or intravenous immunoglobulins need to be used. Most patients with inclusion body myositis has limited or no effect of any treatment.

Revmatologický ústav Praha

Idiopathic inflammatory myopathies