Autoinflamatorní onemocnění jsou relativně novou a rychle rostoucí skupinou vzácných onemocnění spojených s mutacemi genů kódujících proteiny s klíčovou rolí v regulaci zánětlivé odpovědi. Postupné odhalování mechanismů spojujících genetickou odchylku s jejími biochemickými a imunologickými důsledky vedoucími k trvalé či epizodické stimulaci zánětlivé aktivity umožňuje postupné zavádění cílené imunoterapie. Nejdéle známou skupinou těchto chorob jsou periodické horečky - familiární středomořská horečka, deficit mevalonátkinázy, kryopyrinopatie a periodický syndrom asociovaný s receptorem pro tumor nekrotizující faktor. Tato dědičná onemocnění se obvykle manifestují v dětství různě dlouhými epizodami horečky provázené spektrem dalších zánětlivých projevů kožních i orgánových a zvýšením laboratorní zánětlivé aktivity. Hlavním rizikem je rozvoj sekundární amyloidózy. Cílená protizánětlivá léčba může zabránit vzniku orgánového poškození. U dětí je nejčastější benigní, spontánně ustupující syndrom periodické horečky s afty, faryngitidou a krční adenitidou, jehož genetický podklad není zatím objasněn. Mezi další autoinflamatorní choroby patří tzv. pyogenní syndromy, onemocnění s převažující kožní a kostní manifestací, granulomatózní onemocnění, monogenní vaskulopatie a onemocnění spojená s poruchou proteasomu. Diagnostika autoinflamatorních chorob bývá pro jejich vzácnost opožděná často až do dospělosti. Zvýšení efektivity a dostupnosti molekulárně genetické analýzy a centralizace diagnostiky a péče na specializovaném pracovišti pro děti i dospělé mohou do budoucna zlepšit kvalitu péče o pacienty s těmito vzácnými chorobami. Klíčová slova: autoinflamatorní onemocnění (AID), syndromy periodických horeček, FMF, CAPS, MKD, TRAPS, PFAPA, NGS

Autoinflammatory diseases represent a relatively new and rapidly evolving group of rare disorders associated with mutations of genes encoding proteins with a key regulatory role in inflammatory response. Gradual discovery of mechanisms that link genetic disorder with its biochemical and immunological consequences leading to continuous or episodic inflammatory stimulation has enabled introduction of directed immunotherapies. Periodic fever syndromes belong to the so far best-known entities: familial Mediterranean fever, mevalonate kinase deficiency, cryopyrinopathies and TNF-receptor associated periodic syndrome. These inherited disorders usually manifest in childhood with variably long febrile episodes accompanied with the spectrum of other skin and organ inflammatory features and elevation of laboratory markers of inflammation. Uncontrolled disease may lead to secondary amyloidosis. Directed anti-inflammatory therapy can prevent evolution of organ damage. In children benign syndrome of periodic fever with aphtae, pharyngitis and cervical adenitis is the most common self-limited disorder without clear genetic disposition. Following other autoinflammatory disease groups are described - pyogenic syndromes, disorders with skin and bone manifestations, granulomatous diseases, monogenic vasculopathies and diseases associated with proteasome disorder. Diagnosis of autoinflammatory diseases is often delayed due to their extreme rarity. Increasing efficacy and availability of molecular-genetic testing and centralization of diagnostics and clinical care in a specialized center for children as well as adults can in the future improve quality of care for patients with these rare conditions. Keywords: autoinflammatory diseases (AID), periodic fever syndromes, FMF, CAPS, MKD, TRAPS, PFAPA, NGS

Centrum dětské revmatologie a autoinflamatorních onemocnění Klinika dětského a dorostového lékařství 1 LF UK a VFN Praha

Centrum imunonefrologie Klinika nefrologie 1 LF UK a VFN Praha

Laboratoř diagnostiky DNA Klinika dětského a dorostového lékařství 1 LF UK a VFN Praha

Laboratoř pro studium mitochondriálních poruch Klinika dětského a dorostového lékařství 1 LF UK a VFN Praha

Periodic fevers and other autoinflammatory diseases