Úvod: Konzervativní léčba refluxní choroby jícnu (GERD - gastroesophageal reflux disease) je v současnosti opřena o skupinu léků, které nejúčinněji potlačují sekreci kyseliny solné v žaludku, a to tzv. inhibitory protonové pumpy (IPP). I když se nejedná o kauzální léčbu onemocnění, jsou považovány a akceptovány jako léky volby „zlatého standardu“. Cílem retrospektivní studie bylo zmapovat medikace pacientů s GERD v různých stupních onemocnění, analyzovat jejich individuální variabilitu v genu kódujícím enzym cytochrom P450 (CYP2C19) a navrhnout metodiku pro jednoduché stanovení genového profilu pacienta s GERD pro zefektivnění terapeutických postupů. Metody: Do studie bylo zařazeno celkem 276 osob s GERD po chirurgickém zákroku se známou farmakologickou anamnézou - 94 pacientů s neerozivní refluxní chorobou, 121 s refluxní ezofagitidou a 61 s Barrettovým jícnem (BE - Barrett´s esophagus) nebo adenokarcinomem jícnu (EAC - esophageal adenocarcinoma). Stanovení genotypů dvou polymorfizmů genu CYP2C19 (*17 rs12248560 a *2 rs4244285) bylo založeno na principu kvantitativní polymerázové řetězové reakce. Výsledky: Více než 90 % pacientů užívalo IPP (omeprazol/lansoprazol/pantoprazol). Ačkoli ve sledované kohortě předepsaná dávkování IPP odpovídala doporučení pro udržovací terapii, u pacientů nebyla zohledněna míra schopnosti účinnou látku metabolizovat. Bylo zjištěno, že nositelé genotypových kombinací obsahujících variantu CYP2C9*17 determinující fenotyp ultrarychlého metabolizátoru (UM) mají nižší pravděpodobnost souběžného výskytu s variantou CYP2C19*2, která kóduje fenotyp intermediárního nebo „špatného“ metabolizátoru (IM nebo PM), než osoby se standardní funkcí enzymu CYP2C19 (p = 0,001). Frekvence kombinací genotypů (tzv. haplogenotypů) a ve výsledku fenotypů UM/IM/PM byla mezi pacienty s GERD 37,3/16,7/1,4 %. Závěr: U pacientů s GERD by měl být před zahájením farmakoterapie IPP definován jejich genový profil, resp. kombinace variant CYP2C19*17 a *2, a to vzhledem k jejich vysoké frekvenci v populaci a funkčnímu metabolickému významu. Předpokládáme, že by toto opatření mohlo vést ke zvýšení efektivity farmakoterapie, a tím ke zlepšení kvality života pacientů a snad i k prevenci rozvoje závažnějších stavů, jakými jsou BE a EAC. Nestandardní schopnost metabolizovat IPP by mohla být jedním z předpokladů k indikaci chirurgického zákroku u pacientů s GERD.

Introduction: Conservative treatment of gastroesophageal reflux disease (GERD) is currently based on a group of drugs that effectively suppress the secretion of hydrochloric acid in the stomach, so-called proton pump inhibitors (PPI). Although these drugs do not target the cause of the disease, they are considered and accepted as the “gold standard“ for the treatment of this disease. The aim of this retrospective study was to map medication of GERD patients in various phases of the disease, to analyze individual variability in the cytochrome P450 (CYP2C19) gene, and to propose an effective method for the simple determination of the gene in GERD patients. Methods: The study included 276 GERD patients with known pharmacological anamnesis who had undergone surgical treatment. The subjects included 94 patients with non-erosive reflux disease, 121 with reflux esophagitis, and 61 with Barrett´s esophagus (BE) or esophageal adenocarcinoma (EAC). Genotypes of two polymorphisms in the CYP2C19 gene (*17 rs12248560 and *2 rs4244285) were determined using quantitative polymerase chain reaction. Results: More than 90% patients were treated with PPI (omeprazole/lansoprazole/pantoprazole). Although the prescribed PPI dosing in the studied cohort was consistent with recommendations for maintenance therapy, the patients´ability to metabolize the active substance was not considered. Carriers of genotype combinations containing the CYP2C9*17 variant, which determines the ultra-rapid metabolizer (UM) phenotype, were less likely to co-occur with the CYP2C19*2 variant, which determines the intermediate or “poor“ metabolizer (IM or PM) phenotype, than individuals with the standard functioning CYP2C19 enzyme (p = 0.001). The frequencies of combinations of genotypes (haplogenotypes) and resulting UM/IM/PM phenotypes were 37.3/16.7/1.4% in GERD patients. Conclusion: Prior to initiating PPI pharmacotherapy in GERD patients, determination of CYP2C19 haplogenotypes (CYP2C19*17 and *2 variants) should be performed due to frequent occurence of these variants in population and their functional metabolic significance. We presume that this approach will increase the effectiveness of pharmacotherapy, improve patient quality of life, and very likely help prevent/reduce the risk of the development of more serious conditions, such as BE and EAC. The non-standard ability to metabolize PPI in GERD patients may be one of the indicators for surgical intervention.

Chirurgická klinika LF MU a FN Brno

Farmakologický ústav LF MU Brno

Interní gastroenterologická klinika LF MU a FN Brno

Stomatologická klinika LF MU a FN u sv Anny v Brně

Ústav biochemie PřF MU Brno

Ústav patologické fyziologie LF MU Brno

Personalized therapy in patients with gastroesophageal reflux disease - methodology of CYP2C19 gene profile's determination

References provided by Crossref.org