Léčba bazálním inzulínem (BI) je integrální součástí léčby pacientů s diabetes mellitus (DM) 2. typu. Přestože jsou k dispozici algoritmy titrace inzulínu, u mnoha pacientů s DM 2. typu je glykemická kontrola neuspokojivá. Opoždění v optimalizaci dávky bazálního inzulínu má více důvodů, mezi nejčastěji zmiňované důvody patří přírůstek tělesné hmotnosti a riziko rozvoje hypoglykemie. Požadavkem pro úspěšné vedení léčby je omezení přírůstku hmotnosti, kombinace bazálního inzulínu a inkretinového mimetika (GLP-1 RA) se jeví jako vhodná cesta. Předkládáme zde kazuistiku s úspěšným využitím kombinace bazálního inzulínu glargin 300 U/ml (Gla-300) ve vysoké dávce a jednou týdně aplikovaného GLP-1 RA. Ukazujeme možnost úspěšného využití self-titračního algoritmu v úpravě dávky bazálního inzulínu.

Basal insulin (BI) therapy is integral to the management of people with type 2 diabetes (T2DM). Although insulin titration algorithms are available, in many patients with T2DM the glycaemic control is unsatisfactory. The delay in optimizing basal insulin dose has several reasons. The most frequently mentioned reasons include weight gain and a risk of hypoglycaemia. The requirement for the successful management of treat - ment is to reduce weight gain and the combination of basal insulin and incretin mimetic (GLP-1 RA) seems advantageous for the cause. We present a case report de - scribing a successful use of the combination of basal insulin glargine 300 U/mL (Gla-300) in high dose with a once weekly administered glucagon-like peptide-1 (GLP-1) and we show our favourable experience with the use of self-titration algorithms for basal insulin dose adjustment.

2 interní klinika LF MU a FN u sv Anny Brno

Usage of self-titration algorithm for combining basal insulin in high dose with once weekly administered GLP-1 receptor agonists

Literatura