Amyloidózy jsou onemocnění odlišné etiologie, u kterých dochází k depozici abnormálně uspořádaných proteinů fibrilární ultrastruktury extracelulárně v postižených tkáních. V současné době rozeznáváme 36 různých typů amyloidóz (a spoustu jejich variant). AL amyloidóza je nejčastější formou a amyloidová depozita obsahující lehké řetězce imunoglobulinů (LC - light chain) infiltrují tkáně a způsobují jejich dysfunkci až selhání. AA a ATTR amyloidóza jsou další časté formy systémových amyloidóz. Mezi nejčastěji postižené orgány patří ledviny (v 74 %), srdce (60 %), gastrointestinální trakt (10 - 20 %), játra (27 %) a autonomní nervový systém (18 %). V době stanovení diagnózy má 69 % pacientů postižen více než jeden orgán. Dominantní vlastností všech typů amyloidóz je jejich barvení konžskou červení. Rozlišení jednotlivých typů amyloidóz při vyšetření biopsie ledviny či jater je založeno na přímém imunofluorescenčním vyšetření z nativních či zamrazených vzorků anebo imunohistochemicky z fixovaných (parafinových) bloků. U AL amyloidózy je dominantně pozitivní jeden z monoklonálních LC (lambda nebo kappa), zatímco protilátky proti druhému a ostatním fibrilárním prekurzorům jsou negativní. U AA amyloidózy se depozita barví dominantně na amyloid A, u ATTR amyloidózy na transthyretin. Gastrointestinální postižení u AL a AA amyloidózy se typicky manifestuje dysfagií, ztrátou hmotnosti, poškozením motility žaludku a střev (gastroparéza, „pseudoobstrukce“), malabsorpcí nebo krvácením. Jaterní postižení se projevuje hepatomegalií, často spojenou s portální hypertenzí. Diagnózu jaterní amyloidózy považujeme za prokázanou, pokud se v jaterní biopsii objeví depozita amyloidu pozitivně se barvící kongo červení nebo pokud má nemocný hepatomegalii větší než 15 cm či elevaci alkalické fosfatázy nad 1,5x horní hranice v dané laboratoři a současně je amyloid histologicky prokázán na jiném místě těla. Během endoskopie jsou pro amyloidózu typickými nálezy polypoidní protruze, granulární vzhled mukózy, eroze až ulcerace a submukózní hematomy. Pro optimální management nemocných s amyloidózou je nezbytná včasná diagnóza, správně stanovený typ amyloidu, efektivní léčba vč. podpůrné terapie a pečlivá monitorace nemocného během léčby.

Amyloidoses are disorders of diverse aetiologies in which deposits of abnormally folded proteins with fibrillar ultrastructures infiltrate the extracellular spaces of affected organs. More than 36 proteins (and many more variants) are known to be involved in amyloidosis. AL amyloidosis is the most frequent form. In this condition, amyloid deposits containing light chains (LCs) infiltrate tissues and can cause their dysfunction and failure. AA and ATTR amyloidosis are other types of systemic amyloidoses. The most frequently affected organs are the kidneys (74%), heart (60%), liver (27%), gastrointestinal tract (10–20%) and autonomous nervous system (18%). In total, 69% of patients have more than one affected organ at the time of diagnosis. Positive staining with Congo red is the dominant feature of all amyloidoses. Typing of renal or liver amyloidosis in clinical practice is typically performed by direct immunofluorescence of frozen tissue or by immunohistochemistry of fixed samples. Positivity for monoclonal LC lambda or kappa is detected in AL amyloidosis, while staining with antibodies against other fibrillar precursors is negative. Tissues are stained for amyloid A in AA amyloidosis and for transthyretin in ATTR amyloidosis. Gastrointestinal involvement during AL and AA amyloidosis typically manifests as dysphagia, weight loss, altered motility (gastroparesis and intestinal pseudo-obstruction), malabsorption or bleeding. Liver involvement can cause hepatomegaly with portal hypertension. Diagnosis of liver amyloidosis is confirmed when a liver biopsy is positive for Congo red staining, when the total liver span is more than 15 cm in the absence of heart failure, or when the alkaline phosphatase concentration is 1.5-fold higher than the institutional upper limit and amyloidosis is demonstrated from biopsy at an alternate site. The endoscopic findings of amyloidosis are variable and may include multiple polypoid protrusions, granular appearance of the mucosa, erosions, ulcerations and submucosal hematomas. Optimal management of patients with all types of amyloidosis requires early diagnosis, correct assessment of the type, effective treatment with supportive therapy and very careful follow-up.

Klinika nefrologie 1 LF UK a VFN Praha

Involvement of the gastrointestinal tract in amyloidosis: when to think about it and how to diagnose

Citace poskytuje Crossref.org