Úvod: Cílem práce je zhodnotit klinické a funkční výsledky dvou operačních technik chronické laterální nestability hlezenního kloubu užívaných na pracovišti autorů. Zhodnotit výhody a úskalí metody užívající k rekonstrukci šlachový štěp, dále metody užívající augmentaci páskem FiberTape.Materiál a metodika: Bylo sledováno celkem 20 pacientů operovaných v rozmezí let 2014–2018, 14 mužů a 6 žen. Jedna polovina pacientů byla operována metodou Weber ILF modif. mini open a u druhé poloviny jsme zvolili metodu dle Broströma-Goulda s augmentací vláknem FiberTape. U všech pacientů byla odebrána anamnéza, zhotoveno MRI a provedeno klinické vyšetření se zhodnocením stability hlezenního kloubu před operací a poté v 6 týdnech, 3 a 6 měsících a 1 rok po operaci. K vyhodnocení klinických výsledků operace bylo použito hodnocení FAOS, Tegner activity score a hodnocení VAS. Výsledky: Průměrná hodnota na vizuální analogové škále bolesti byla u metody Weber ILF modif. mini open první den po operaci 4,8. Ve druhém týdnu postupně klesala na 2,3, v šestém týdnu na 2, ve třech měsících na 1,8, v šesti měsících na 0,8 a na 0,4 v jednom roce po operaci. U klasifikace FAOS došlo ke zlepšení z předoperačních 65 (± 6,8) na 76,7 (± 9,1). Hodnota Tegner activity score se zlepšila z předoperačních 4,3 (± 0,8) na 7,4 (± 1,3) v době jednoho roku od operace. U metody Broström-Gould s augmentací vláknem FiberTape byla průměrná hodnota na vizuální analogové škále bolesti první den po operaci 3,9. Ve druhém týdnu postupně klesala na 2,1, v šestém týdnu na 1,8, ve třech měsících na 1,4, v šesti měsících na 0,6 a na 0,2 v jednom roce po operaci. V klasifikaci FAOS došlo ke zlepšení z předoperačních 63,9 (± 3,4) na 85,9 (± 1,8). Hodnota Tegner activity score se zlepšila z předoperačních 4,5 (± 0,5) na pooperačních 8,1 (± 0,7) v době jednoho roku od operace. Diskuze: Většina pacientů po Broström-Gould s augmentací páskem FiberTape dosáhla časněji po operaci plného rozsahu pohybu a návratu ke sportovním aktivitám oproti metodě využívající k rekonstrukci šlachový štěp. U metody Weber ILF mini open jsme nezaznamenali vyšší ztuhlost kloubu s omezením pohybu v subtalárním kloubu.Závěr: Na základě výsledků jednoletého sledování obou metod můžeme konstatovat, že obě metody vykazují dobré až výborné výsledky. Téměř všichni pacienti (97,5 %) byli v jednom roce od operace schopni sportovních aktivit bez pocitu nestability.

Introduction: The aim of this work is to evaluate clinical and functional results of two surgical techniques of chronical lateral instability used at the author's place of work. Assess benefits and pitfalls of reconstruction technique with tendon graft and technique with FiberTape augmentation.Material and methods: 20 patients underwent the surgery in the period of 2014–2018, 14 men and 6 women. One half of patients underwent Weber ILF modif. mini open technique and the other half of patients underwent Bröstrom-Gould technique with FiberTape augmentation. MRI scan was obtained and all patients were clinically examined before surgery and then in 6 weeks, 3 and 6 months and 1 year after operation. FAOS, Tegner activity score and Visual Analogue Scale were used to evaluate clinical results.Results: The average value of the visual analogue scales with patients after Weber ILF modif. mini open decreased from 4.8 the first day after the surgery to 2.3 in two weeks, 2 in six weeks, 1.8 in 3 months, 0.8 in 6 months and 0.4 one year after the surgery. The average FAOS increased from 65 (± 6.8) to 76.7 (± 9.1) and Tegner activity score increased from 4.3 (± 0.8) to 7.4 (± 1.3) in 1 year after operation.The average value of the visual analogue scales with patients after Broström-Gould with FiberTape augmentation decreased from 3.9 the first day after the surgery to 2.1 in two weeks, 1.8 in six weeks, 1.4 in 3 months, 0.6 in 6 months and 0.2 one year after the surgery. The average FAOS increased from 63.9 (± 3.4) to 85.9 (± 1.8) and Tegner activity score increased from 4.5 (± 0.5) to 8.1 (± 0.7) in one year after operation.Discussion: Patients after Broström-Gould technique with FiberTape augmentation were able to achieve full range of motion and return to sport activities earlier then patients with tendon graft reconstruction. We did not record joint stiffness and limited range of motion of the ankle and subtalar joints after the non-anatomic reconstruction with tendon graft.Conclusion: We have concluded in our study that both methods result in good to excelent outcomes. Almost all patients (97.5 %) were able to return to sport activities without ankle instability.

Oddělení ortopedie a traumatologie pohybového systému Nemocnice Pardubického kraje a s Litomyšlská nemocnice

Operative treatment for chronic lateral ankle instability and their outcome comparison

Literatura