Komorbidita více poruch či chorob u jednoho pacienta nastoluje otázku jejich vzájemného vztahu, který u nich můžeme předpokládat. Např. jedna může být dominantní (primární) a ostatní přidružené, nebo mohou mít podobnou genezi, důsledky, nebo se vzájemně ovlivňovat apod. To vše může významně ovlivnit mj. jejich terapii. Upozorňuje na to naše kazuistika, ve které jde o psychoterapii u pacienta s komorbiditou bolesti zad a úzkostmi. Za primární bylo u něj možno považovat úzkosti, které se objevily jako první v jeho rané dospělosti a měly psychotraumatickou etiologii s počátky v raném dětství. Jako komorbidní pak byly thorakolumbální bolesti zad, které se objevily o něco později, byly hodnoceny jako psychogenní dorsalgie a s úzkostmi úzce souvisely. Další komorbiditou byly pozdní, v jeho 50. roce věku vzniklé poúrazové bolesti zad lumboischiadického charakteru. Společně s předchozími bolestmi dosáhly takové intenzity, že byl pacientovi přiznán částečný invalidní důchod. Tato výsledná bolest pak sice nebyla jako celek přístupná psychoterapii, ale odstraněním původní, psychosomatické bolesti právě psychoterapií se znatelně snížila. Dokonce tak, že pacient začal zvažovat, zda bude nutný navrhovaný neurochirurgický zákrok.

The comorbidity of several disorders or diseases in one patient makes us question their expected mutual relationship. For example, one can be dominant (primary) and the others associated, they may have similar genesis, similar consequences, influence each other, etc. All this can significantly influence their therapy. In our study, we focused on psychotherapy in a patient with comorbid backache and anxiety. Anxiety was the patient?s primary disorder. It first appeared in his early adulthood and had a psychotraumatic etiology with beginnings in early childhood. Comorbid thoracolumbar backache appeared a little later in the form of psychogenic dorsalgia. It was closely related to anxiety. Another comorbid pain - this time post-traumatic lumbosciatic backache - appeared when the patient was 50 years old. All the pains combined grew so intense that the patient was granted a partial disability pension. The resulting pain as a whole could not be treated by psychotherapy. However, by psychotherapeutically removing the initial psychosomatic pain, the patient?s discomfort noticeably lessened. So much so that the patient started to consider forgoing suggested neurosurgery.

Oddělení klinické psychologie FN u sv Anny v Brně

Comorbidity of anxiety and back pain. A Study

Literatura