U zdravých jedinců jsou kosterní svaly největší tkání v těle (30–40 % celkové tělesné hmotnosti) a jsou v nich uloženy tři čtvrtiny všech tělesných proteinů. Změny svalové soustavy, zejména ve smyslu snížení svalové hmoty a funkce, významně ovlivňují prognózu a průběh řady chronických onemocnění, včetně chronických onemocnění jater. Jejich přítomnost je asociována s vyšší morbiditou, mortalitou a horší kvalitou života pacientů. K popisu změn svalové tkáně jsou používány pojmy sarkopenie, myosteatóza a s poruchou svalstva úzce souvisí i komplexnější pojem „frailty“, syndrom křehkosti. Sarkopenie je definována jako snížení množství svalové hmoty a/nebo svalové funkce, k diagnostice se nejčastěji používá stanovení tzv. skeletal muscle index (SMI) na úrovni třetího lumbálního obratle (L3) dle CT. Myosteatóza je definována jako přítomnost tuku ve svalech jak intramyocelulárně, tak intermyocelulárně a je diagnostikována na základě stanovení denzity svalů na CT v úrovni L3 (skeletal muscle radiation attenuation – SM-RA). Syndrom křehkosti (frailty) zahrnuje kromě změn svalové tkáně a poklesu schopnosti pohybu i změny dalších orgánových systémů, jejichž důsledkem je snížení rezerv organizmu a vyšší riziko nepříznivého průběhu onemocnění. K diagnostice se využívají různé skórovací systémy, např. Fried Frailty Index nebo modifikovaný Liver Frailty Index (LFI) u pacientů s jaterní cirhózou. Základem léčby pacientů s poruchami svalové tkáně je léčba základního onemocnění (včetně transplantace jater u pokročilé cirhózy), zlepšení výživy, dostatečná fyzická aktivita a léčba eventuálního deficitu vitaminu D. V tomto přehledovém článku shrnujeme aktuální pohled na patofyziologii, diagnostiku a léčbu sarkopenie, myosteatózy a syndromu křehkosti u pacientů s jaterní cirhózou.

Skeletal muscles are the biggest tissue in healthy people (30–40% of total body mass) and they comprise three quarters of total body proteins. Muscle alterations, especially muscle wasting and loss of muscle function, have an indisputable prognostic value in the outcome of chronic diseases, including chronic liver diseases. Muscle wasting is associated with higher morbidity, mortality and poor quality of life. The terms sarcopenia and myosteatosis are used to describe specific muscle alterations, both forming substantial components of multidimensional construct “frailty syndrome”. Sarcopenia is defined as loss of muscle mass and/or loss of muscle function. It is usually diagnosed using the skeletal muscle index from computed tomography (CT) image analysis at the L3 vertebra. Myosteatosis is defined as an excess intramyocelullar and intermyocellular fat deposition. Diagnosis of myosteatosis is based on a measurement of skeletal muscle density by CT imaging at the L3 vertebra (skeletal muscle radiation attenuation – SM-RA). Besides muscle alterations and decreased physical performance, frailty syndrome also comprises changes of other organ systems, leading to the loss of functional reserves and higher vulnerability. Different scoring systems, such as Fried Frailty Index (FFI) or modified Liver Frailty Index (LFI) for patients with liver cirrhosis, are used to diagnose patients with frail phenotype. The principle of the treatment of patients with muscle alterations is therapy of liver disease (including liver transplant in advanced cirrhosis), improvement of the nutritional status, adequate physical activity and supplementation of vitamin D deficiency, if necessary. In this review, we summarize up-to-date knowledge about pathophysiology, diagnostic tools and treatment options of sarcopenia, myosteatosis and frailty syndrome in patients with liver cirrhosis

Fyziologický ústav 1 LF UK Praha

Klinika hepatogastroenterologie IKEM Praha

Sarcopenia, myosteatosis and frailty in patients with liver cirrhosis

Citace poskytuje Crossref.org