Až do konce 19. století se na srdce nahlíželo jako na v jistém smyslu "nedotknutelný" orgán. V roce 1895 napsal známý chirurg Stephen Paget, že "výkony na srdci nejspíše dosáhly hranice nastavené přírodou, (protože) žádné nové metody a žádné nové objevy nedokážou překonat přirozené obtíže doprovázející poranění srdce". Nicméně chirurgové jako Axel Cappelen v Norsku v roce 1895 a Němec Ludwig Rehn se v roce 1896 odvážili vstoupit do této tabuizované oblasti a řešit bodná poranění srdce; tak začala éra kardiochirurgie. Později dvě světové války poskytly válečným veteránům, jakými byli George Gray Turner, Henry Souter, Dewitt E. Harken, Wilfred Gordon Bill Bigelow, Walton Lillehei, John Gibbon, Vasilii Kolesov, Nikolai Amosov, Christian Cabrol a mnoho dalších, četné příležitosti k hledání způsobů léčby poranění srdce. Na přelomu století nabyla revmatická horečka s endokarditidou téměř epidemických rozměrů; výsledkem bylo, že se postižení mitrální chlopně stalo běžnou komplikací. Intenzivní pátrání po chirurgickém řešení si vyžádalo dlouhou řadu experimentů, jež prováděli chirurgové Alexis Carrel a Tuffier v roce 1914, Elliot C. Cuttler v roce 1923 a sir Henry Souttar v roce 1925. Operace malého pacienta se syndromem modrého dítěte, kterou v roce 1944 provedli Blalock a Taussigová, prokázala, že výkony na srdci jsou možné. Za začátek moderní éry kardiochirurgie lze považovat rok 1953, kdy John Gibbon popsal metodu kardiopulmonálního bypassu (cardiopulmonary bypass, CPB). Dějiny inovací v kardiochirurgii v období před CPB tak představují fascinující součást dějin medicíny.

Until the late 19th century, the heart was thought as an organ that shouldn't be touched. Famous surgeon Stephen Paget in 1895 wrote: "Surgery of the heart has probably reached the limit set by the nature, no new methods, and no new discovery can overcome the natural difficulties that attend a wound of the heart." But surgeons like Axel Cappelen in Norway in 1895, and Ludwig Rehn in Germany in 1896 dared to enter into this taboo territory and repaired stab injuries of the heart. With these, the era of cardiac surgery began. Later, the two world wars opened the opportunities of exploring heart wounds for the war veterans like George Gray Turner, Henry Souter, Dewitt E. Harken, Wilfred Gordon Bill Bigelow, Walton Lillehei, John Gib- bon, Vasilii Kolesov, Nikolai Amosov, Christian Cabrol and many others. At the turn of the century, rheumatic fever with endocarditis was almost an epidemic disease. Consequently, mitral valvular pathologies were common complications. The intense search for a surgical solution led to the valuable experimental works of Alexis Carrel and Tuffier in 1914, Elliot C. Cuttler in 1923, and Sir Henry Souttar in 1925. In 1944, Blalock-Taussig shunt designed for blue baby demonstrated that heart surgery could be possible. Finally in 1953 John Gibbon developed the cardiopulmonary bypass (CPB) technique with the heart lung machine com- mencing the modern era of cardiac surgery. The history of Pre-CPB innovations of cardiac surgery remains a fascinating part of the history of medicine.

Department of Cardiac Surgery Chittagong Medical College and Hospital Chattogram Bangladesh