Systémový lupus erythematodes (SLE) je autoimunitní onemocnění s rozmanitými projevy, jehož diagnostika může být nesnadná. Léčba vyžaduje multioborový přístup a pravidelný screening orgánových manifestací. V terapii SLE se uplatňují nefarmakologické postupy (fotoprotekce, nekouření, dostatek pohybu, zdravá strava), pilířem pak je farmakologická léčba, jejíž výběr se řídí charakteristikami pacienta, typem a závažností orgánového postižení, komorbiditami i preferencemi pacienta. Klíčovými farmaky jsou hydroxychlorochin, kortikosteroidy (při vzplanutí onemocnění a těžkém orgánovém postižení) a imunosupresiva (metotrexát, azathioprin, mykofenolát mofetil), z biologických léků pak je možné použít belimumab či anifrolumab. U pacientů se závažným orgánovým postižením či život ohrožujícím stavem jsou léky volby cyklofosfamid či rituximab.

Systemic lupus erythematosus (SLE) is an autoimmune disease with heterogeneous symptoms, whose diagnostics may not be easy. Treatment of SLE requires a multidisciplinary approach and a regular screening of organ manifestations. Therapy of SLE comprises nonpharmacological measures (photoprotection, nonsmoking, physical activity, healthy diet), the mainstay is pharmacological treatment, which is chosen according to the patient ́s characteristics, type and severity of organ damage, comorbidities as well as patient ́s preferences. The most important drugs are hydroxychloroquine, corticosteroids (in case of disease flare and severe organ damage) and immunosuppressants (methotrexate, azathioprine, mycophenolate mofetil), from the class of biological drugs, it is possible to use belimumab or anifrolumab. In patients with serious organ damage or lifethreatening condition, the treatment of choice includes cyclophosphamide or rituximab.

3 interní klinika nefrologická revmatologická a endokrinologická FN Olomouc

Treatment of systemic lupus erythematosus – EULAR 2023 recommendations

Literatura