Úvod: Pomocí metod respirační fyzioterapie je možné snížit výskyt a intenzitu jícnových symptomů pacientů s gastroezofageálním refluxem. Zda má tato terapie stejný vliv také na mimojícnové symptomy refluxní choroby, nebylo dosud zkoumáno. Proto bylo cílem této studie ověřit vliv programu respirační fyzioterapie zaměřeného na aktivaci a posílení bránice pomocí tréninku nádechových svalů prováděného v posturálních pozicích na intenzitu příznaků extraezofageálního refluxu (EERD – extraoesophageal reflux disease) a posoudit, zda se účinek tohoto programu liší u pacientů s normální a se sníženou sílou nádechových svalů. Metodika: Do studie byli zařazeni pacienti s EERD. Ze studie byli vyloučeni jedinci s dekompenzovaným kardiovaskulárním onemocněním, plicním onemocněním, s onemocněním měkkých tkání, pacienti po fundoplikaci, kuřáci a těhotné ženy. U pacientů byla před absolvováním a po absolvování 8týdenního programu respirační fyzioterapie hodnocena síla nádechových svalů (PImax – pressure inspiratory maximum) a intenzita příznaků EERD pomocí Hullského dotazníku pro reflux a dýchací cesty (HARQ – Hull Airway Reflux Questionnaire) a dotazníku dle Belafského. Na základě vstupní hodnoty PImax byli pacienti rozděleni na dvě skupiny: skupina 1 – pacienti s PImax ≥ 90 % náležité hodnoty normy (n. h. n.) (15 pacientů průměrného věku 45,6 ± 10,4 let); skupina 2 – pacienti s PImax < 90 % n. h. n. (21 pacientů průměrného věku 46,9 ± 10,9 let). Program respirační fyzioterapie zahrnoval nácvik bráničního dýchání a trénink nádechových svalů, který byl prováděn ve třech posturálních pozicích s odporovou nádechovou pomůckou Threshold inspiratory muscle trainer. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 36 pacientů (8 mužů) s EERD průměrného věku 46,4 ± 10,4 let a s body mass indexem 25,6 ± 4,5 kg/m2. Před léčbou byla zjištěna signifikantně vyšší intenzita symptomů dle HARQ u skupiny 2. U obou skupin došlo po léčbě ke statisticky významnému zvýšení síly nádechových svalů a snížení intenzity symptomů dle obou dotazníků. Pacienti, u nichž byla vstupně zjištěna snížená síla nádechových svalů < 90 % n. h. n., dosahovali po léčbě většího zlepšení v síle dýchacích svalů a výraznějšího snížení intenzity symptomů. Závěr: Program respirační fyzioterapie vedl ke zvýšení síly nádechových svalů a ke snížení intenzity symptomů bez ohledu na počáteční sílu nádechových svalů.

Introduction: Respiratory physiotherapy methods can reduce the incidence and intensity of oesophageal symptoms in patients with gastroesophageal reflux disease. Whether this therapy has the same effect on the extraoesophageal symptoms of gastroesophageal reflux disease has not been investigated yet. Therefore, the aim of this study was to investigate the effect of a respiratory physiotherapy program aimed at activating and strengthening the diaphragm by inspiratory muscle training performed in postural positions on the intensity of extraoesophageal reflux disease (EERD) symptoms and to assess whether the effect of this program differs in patients with normal and decreased inspiratory muscle strength. Methods: Patients with EERD were included in the study. Patients with decompensated cardiovascular disease, pulmonary disease, soft tissue disease, post-fundoplication patients, smokers and pregnant women were excluded from the study. Patients were assessed for inspiratory muscle strength (PImax) and the severity of EERD symptoms before and after completing an 8-week respiratory physiotherapy program using the Hull Airway Reflux Questionnaire (HARQ) and the Reflux Symptom Index. Based on the initial PImax value, patients were divided into two groups: Group 1 – patients with PImax ≥ 90% of the normative value (NV) (15 patients, mean age 45.6 ± 10.4 years); Group 2 – patients with PImax < 90% NV (21 patients, mean age 46.9 ± 10.9 years). The respiratory physiotherapy program included diaphragmatic breathing training and inspiratory muscle training, which was performed in three postural positions with the Threshold inspiratory muscle trainer resistance device. Results: A total of 36 patients (8 males) with EERD, mean age 46.4 ± 10.4 years and body mass index 25.6 ± 4.5 kg/m2 were included in the study. Significantly higher symptom severity according to the HARQ before treatment was found in group 2. Both groups showed a statistically significant increase in inspiratory muscle strength and a decrease in symptom intensity according to both questionnaires after treatment. Patients who were found to have reduced inspiratory muscle strength below 90% NV at baseline achieved greater improvement in inspiratory muscle strength and a greater reduction in symptom intensity after treatment. Conclusion: The respiratory physiotherapy program led to an increase in inspiratory muscle strength and a reduction in symptom intensity regardless of initial inspiratory muscle strength.

Katedra fyzioterapie Fakulta tělesné kultury Univerzita Palackého v Olomouci

Klinika plicních nemocí a tuberkulózy Fakultní nemocnice Olomouc

Otorinolaryngologie SPEA Olomouc s r o

Effect of a respiratory physiotherapy program on extraoesophageal refl ux dis ease symptoms

References provided by Crossref.org