Riziko akutního ozáření větší části populace stoupá a s ním i potřeba vyvíjet nové metody, které by mohly poskytnout rychlé posouzení obdržených dávek za použití moderních vysokokapacitních technologií. Současně vzrůstá i zájem o vývoj nových biomarkerů umožňujících kategorizaci ozářených osob, které by mohly být použity v epidemiologických studiích, a umožnily korelovat odhadované přijaté dávky s následným dopadem na zdraví pacienta. K tomu napomáhají rovněž aktuální poznatky v oblasti radiační genomiky, metabolomiky a proteomiky. Ačkoli většina studií, které poskytly mnoho užitečných informací o biomarkerech expozice ionizujícímu záření, byla prováděna na zvířecích modelech, nejdůležitějšími testy zůstávají studie prováděné na pacientech, zejména onkologických. Pro predikci účinku záření lze použít různé biologický materiály, ideální se pro tento účel zdají být plazmatické proteiny. Z řady kandidátních markerů je velmi slibná ferredoxin-reduktáza (FDXR), která byla v několika biodozimetrických studiích potvrzena jak na úrovni lidského genu, tak proteinu.

The increased risk of acute large-scale radiation exposure of the population underlies the necessity to develop new methods that could provide a rapid assessment of the doses received while using modern high-throughput technologies. At the same time, there is a growing interest in discovering new biomarkers enabling the categorization of irradiated individuals that could be used in epidemiological studies to correlate the estimated absorbed doses with the consequent impact on patient's health. The aim of this study was to summarize the current literature on biological dosimetry, specifically ionizing radiation-responsive biomarkers. We briefly describe current knowledge in the field of radiation genomics, metabolomics, and proteomics. Although the majority of studies that provided a plethora of useful information were conducted in animal models, oncological patients remain the crucial experimental model. The authors describe various biological materials that could be potentially used to predict the effect of ionizing radiation. Plasma proteins appear to be ideal for this purpose. Out of many candidate markers, the ferredoxin reductase (FDXR) seems to be promising, as it has been confirmed in several biodosimetric studies at the level of both human gene and protein.

• Klíčová slova
• biodozimetrie,
• MeSH
• biologické markery analýza   MeSH
• exprese genu MeSH
• ionizující záření MeSH
• lidé MeSH
• metabolomika MeSH
• poškození DNA * účinky záření   MeSH
• proteomika MeSH
• radiační expozice * analýza   MeSH
• radiační genomika MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH