Úvod: Běžná variabilní imunodeficience (CVID) je heterogenním souborem onemocnění představující nejčastější symptomatickou skupinu vrozených poruch tvorby protilátek. Toto onemocnění je charakterizované hypogamaglobulinémií ve třídě IgG, IgA a/nebo IgM doprovázenou porušenou protilátkovou odpovědí po antigenní stimulaci. Kromě infekčních komplikací vycházejících ze snížené funkce imunitního systému je toto onemocnění často komplikováno klinickými projevy dysregulace funkce imunitního systému. Mezi tyto komplikace patří také granulomatózně-lymfocytární intersticiální plicní nemoc (GLILD). Jedná se o multisystémové granulomatózní a/nebo zánětlivé onemocnění klinicky významně ovlivňující mortalitu a morbiditu těchto pacientů. Materiál a metody: Na našem pracovišti bylo v letech 2012−2023 sledováno celkem 8 pacientů s CVID/GLILD (5 žen, věkové rozmezí 20‒33, medián věku v době stanovení diagnózy 23 let; 3 muži, věkové rozmezí 23‒49 let; medián věku při stanovení diagnózy 23 let). Všichni sledovaní pacienti byli nekuřáci. U většiny pacientů diagnóza CVID předcházela diagnózu CVID/GLILD. Histologický průkaz GLILD byl potvrzen u 6/8 nemocných (75 %). Plicní postižení bylo hodnoceno na základě plicních funkčních parametrů a zobrazovacích metod (zadopředního snímku hrudníku a HRCT hrudníku). Výsledky: CVID/GLILD je prezentován na osmi případech s různým charakterem plicního a mimoplicního postižení. Rozsah postižení plicního parenchymu na HRCT hrudníku hodnocený při vstupním vyšetření metodou automatické analýzy byl u sledovaných pacientů v rozmezí 6‒33 % (s průměrem 18 %). Všichni pacienti byli léčeni imunosupresivy, 3 z nich monoterapií kortikosteroidy (GK), zbylí kombinovanou imunosupresí. Medián follow-up od stanovení diagnózy CVID/GLILD byl 9,5 let. Nebyl dosažen medián přežití, zemřel jen 1 pacient. Závěr: Společná mezioborová spolupráce pneumologa, hematologa a imunologa je základem naší péče o pacienty s CVID/GLILD. Terapie imunosupresivy je dlouhodobá, s rizikem relapsů, ale bez většího rizika infekčních komplikací. Monoterapie GK je ve většině případů nedostatečná a jako efektivnější z pohledu klinických potíží, funkčního vyšetření a zobrazovacích metod se jeví kombinovaná terapie rituximabem s dalším imunosupresivem (rituximab s kortikoidy, rituximab s GK a mykofenol mofetilem).

x