Technika laterální kefalometrické radiografie se stala široce používanou popisnou, analytickou a diagnostickou metodou v klinické ortodoncii a protetice. Jedná se o přesné zadávání bodů na telerentgenových snímcích. Cílem naší studie bylo stanovit kefalometrické hodnoty pro vzorek dospělé české populace. Bylo analyzováno 88 telerentgenových snímků 88 pacientů (55 mužů, 33 žen), které byly proměřeny v programu Kefalo 4.07. Získané hodnoty byly porovnány s výsledky 12 různých světových analýz. Statisticky významný rozdíl mezi hodnotami naměřenými u vzorku české populace a ostatními analýzami se prokázat nepodařilo. Naše výsledky podporují hypotézu, že kefalometrické hodnoty jsou založeny na rasových a věkových odlišnostech. Nenašli jsme však statisticky významné změny mezi pohlavími. Přední a zadní obličejová výška byla vzhledem k méně kvalitní sanaci opěrných zón nižší než odpovídá mladým jedincům s intaktním nebo málo sanovaným chrupem.
The technique of lateral cephalometric radiography has become widely used as a descriptive, analytical, and diagnostic tool in clinical orthodontics and prosthodontics. The application of numbers to the radiographic images readily gives the impression of mathematical accuracy. The purpose of study was to established sex-specific normative data for Czech patients in Prague. The 88 subjects (55 male and 33 female) were included in the study. 20 different measurements (computer analysis Kefalo 4.07) were used as determinates of the skeletal sagital jaw relationship. The subjects were divided into groups based on gender. Differences of mean values were tested using statistical tests. The data were compared with 12 different Caucasian European and American measurements. The statistical significant difference between European standard and Czech subjects was not found. Our findings support hypothesis that cephalometric norms are based on racial, age but not sex difference. Anterior and posterior facial heights were reduced due to less sufficient therapy.
