O akulturaci se často mluví jako o zvládání náročné situace, kterou provází tzv. akulturační stres, jejž zažívá jedinec při změně kulturního prostředí. V takovýchto případech roste význam osobních vtahů a sociálních sítí. Pro lepší uchopení psychologických procesů, které se odehrávají na pozadí akulturace, je třeba se zaměřit na oblast rodiny. Rodina spoluutváří podmínky, za jakých proces akulturace probíhá, a stejně tak je i předmětem samotné akulturace a součástí procesu jako aktivní článek. Do akulturace rodina vstupuje za specifických podmínek, reaguje na nově vznikající potřeby a požadavky, volí si akulturační strategii a v reakci na dynamiku vztahů mezi jednotlivými členy v průběhu procesu prochází změnou.
Acculturation is often addressed as a challenging situation accompanied by acculturation stress, which an individual experiences when relocating to a different cultural environment. In such a situation, the importance of personal relationships and social networks increases. To better understand the psychological aspects of acculturation, it is needed to aim at the concept of family. Based on a critical review of current research, a new family acculturation model is presented. A family defines the context, in which acculturation takes place, whereas it is the subject to acculturation and experiences the process as an actor at the same time. A family attends the acculturation in a particular set up, reacts to newly emerging needs and requirements, chooses an acculturation strategy, and changes in reaction to the relationship dynamics of family members.
