This paper is concerned with the question ‘What is the role of sport in a good life?’ My goal is to identify the main positions in a philosophical debate on the role of sport in a good life. Based on my readings I divide these positions into three general categories: (1) negative: sport does not belong to the realm of a good life); (2) differentiated: sport contributes to living a good life, but it is not the main domain; and (3) affirmative: sport significantly contributes to living a good life. I want to highlight those aspects of sport to which these positions refer and some arguments that these positions offer. The originality of this research lies in clarifying the main approaches (i.e. describing their general content and structure) and making their arguments explicit. This article is of theoretical nature and uses tools that are standardly used when dealing with these types of research questions, with the most important ones being description, demonstration of relevant thoughts, comparison, evaluation, and interpretation.
Východiska: Hra je fenoménem, kterému je v odborných i laických kruzích věnována značná pozornost. Z odborných diskuzí vyplývá, že hra má vícero dimenzí, jejichž zohlednění je klíčové pro uchopení tohoto fenoménu jako celku. Lze ji vnímat jako specifický typ aktivity, jako určitý způsob vztahu ke světu, jako typ zkušenosti či jako postoj. Příspěvek se věnuje především postojové a částečně zkušenostní dimenzi hry. Pozornost je věnována tzv. hernímu postoji, který je možné označit za specifický typ bytí ve hře samotné. Autor vymezuje, co míní herním postojem, co znamená bytí ve hře a načrtává jejich důležitost v oblasti sportu. Cíle: Hlavním cílem příspěvku je vymezit koncepty herního postoje a bytí ve hře a ukázat jejich význam v oblasti sportu. Metodika: Příspěvek vychází z anglické a částečně české odborné literatury. Hojně jsou využívány především články z Journal of the Philosophy of Sport. Na základě studia dostupných zdrojů napříč filosofickými diskurzy čerpá autor z těch, které považuje za dostatečně reprezentativní pro uchopení tématu. Při psaní je nejčastěji užíváno deskriptivní metody, interpretace, evaluace myšlenek předchozích autorů a analýzy zkoumané problematiky. Výsledky: Hra samotná má vícero dimenzí, jejichž pochopením se můžeme dobrat k porozumění hry jako celku. Na rovině postoje má hra potenciál transformovat vnímání a vtahovat do herního dění. Herní postoj a bytí ve hře obohacují zejména kolektivní sport tím, že sportovcům umožňují odkrývat širší i hlubší roviny sportovních momentů. Díky nim může sportovec prožít danou aktivitu smysluplněji. Jelikož je během nich schopen adekvátně a kreativně reagovat na herní dění, může se zvýšit úroveň jeho výkonu. Herní postoj rovněž zatraktivňuje prožitek ze sportu, protože se s ním pojí nadšení, prožitek zábavy a potěšení. Závěry: S ohledem na komplexnost problematiky je vhodné pokračovat ve výzkumu herního postoje a bytí ve hře. Žádoucí je zejména analyzovat postoj tradičních autorů-filosofů k tématu a prohlubovat porozumění o fungování herního postoje a o jeho vědomém rozvíjení.
Background: Play is a phenomenon that has received attention from both academic and public circles. Academic discussions emphasize that play has several dimensions. Their understanding is important for capturing this phenomenon as a whole. Play can be understood as a specific type of activity, as a way of relating to the world, as a type of experience or as a stance/attitude. This article deals with the attitudinal and partly experiential dimensions of play. Attention is given to the so-called ,playful attitude', which can be understood as a specific type of being in the game. The author characterizes a playful attitude, the concept of being in the game, and shows their relevance in sport. Objective: Main objective of this article is to characterize concepts of playful attitude and being in the game and show their relevance in sport. Methods: Article draws from English and partly Czech scientific literature. Special attention is given to articles from the Journal of the Philosophy of Sport. Based on the study of available resources across the philosophical discourses the author draws from the literature that he considers sufficiently representative for understanding the topic. The author uses methods of description, interpretation, evaluation of thoughts of previous authors, and analysis of the problematics. Results: Play has many dimensions, and if we capture their essence, we can be able to understand play as a whole. As an attitude, play has the potential to transform our perception and to draw us into the athletic moments. Playful attitude and being in the game enrich mainly collective sport in a way that they enable athletes to discover wider and deeper levels of athletic moments. Due to this, an athlete can experience sport more meaningfully. Because he is able to adequately and creatively react to athletic moments, his performance level may increase. Also, a playful attitude makes the sporting experience more attractive, because it is connected with enthusiasm, fun, and joy. Conclusions: Due to the complexity of this problematics it is appropriate to continue in the research of the concepts of playful attitude and being in the game. Especially important is to analyse the approach of traditional authors-philosophers and to deepen the understanding of how playful attitude functions and how it can be consciously developed.
- MeSH
- hra a hračky * psychologie MeSH
- lidé MeSH
- postoj MeSH
- psychologie sportu * MeSH
- sporty psychologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Východiska: Pohybové aktivity zaujímaly v antickém Řecku podstatné místo. Byly významnou součástí tamní soutěživé kultury, do značné míry odrážely charakter řecké společnosti, jež byla mimo jiné silně ovlivněna náboženstvím a filosofií. Smyslem pohybových aktivit nebylo pouze zvítězit a získat tak čest a slávu, důležitou úlohu hrály také při výchově a vzdělávání člověka. Takto vystupuje tělesné cvičení u filosofa Platóna, konkrétně v jeho dialogu Ústava (Politeia). Hlavní hrdina tohoto spisu, filosof Sókratés, se pokouší se svým přítelem Glaukónem založit obec (polis), která by se vyznačovala všestrannou dokonalostí (ve smyslu areté). Dvě vrstvy společnosti, strážci a vládci (filosofové), procházejí v Platónově představě striktní výchovou, která je má připravit na dobrou službu obci. Sókratés při dané výchově zdůrazňuje propojení gymnastického vzdělání (gymnastiké) s múzickým uměním (músiké), prostřednictvím nichž může jedinec dosáhnout harmonického stavu (kalokagathia). Tato výchova má být dostupná pro muže i ženy a primárně směřuje ke kultivaci duše (psyché), jež je hnacím motorem těla (sóma). Cíle: Základním cílem příspěvku je představit pohybové aktivity jako vhodný prostředek k formování člověka. Metodika: Příspěvek vychází z české a anglické odborné literatury. Při psaní je nejčastěji užíváno deskriptivní a komparativní metody, která je doplněna o analýzu zkoumané problematiky. Výsledky: Pohybové aktivity v antickém Řecku vystupují do značné míry jako existenciální záležitost, jež odráží niternou povahu jedince i společnosti. U Platóna konkrétně figuruje tělesné cvičení jako podstatný edukační prvek. Představuje prostředek k dosažení vyšších met, svou povahou se podílí na komplexním rozvoji jedince. Závěry: Svým existenciálním nádechem pomáhaly pohybové aktivity v antickém Řecku naplňovat zvučnou výzvu v podobě gnóthi seauton. Tělesná cvičení daného období mohou zejména díky svému výchovnému a vzdělávacímu charakteru inspirovat také člověka dnešní doby.
Background: Physical activities played an important role in ancient Greece. They were an essential component of local competitive culture; they also largely reflected the character of Greek society, which was strongly influenced by religion and philosophy. The primary purpose of physical activities was not just to win and gain honor or fame, their important role was also in education and cultivation of man. In this way, bodily exercises appear in Plato's philosophy, specifically in his dialogue Republic (Politeia). The main character of this dialogue, the philosopher Socrates, attempts with his friend Glaucon, to establish a city (polis) which would show general perfection (in the sense of aretê). Two classes of society, guardians and rulers (philosophers), undergo in Plato's conception a rigorous educational programme which should prepare them for good community service. Their education consists of gymnastic training (gymnastikê) and music-poetry art (mousikê), through which may an individual achieve a harmonious state (kalokagathia). This education is supposed to be available for both men and women and it primarily cultivates the human soul (psychê), the driving force of the body (sōma). Objective: The main objective of this manuscript is to present physical activities as a suitable instrument for the formation of man. Methods: This manuscript is based on Czech and English scholarly literature. During writing, the most often used methods are description and comparison, which are complemented by an analysis of the examined issues. Results: Physical activities in ancient Greece appear as an existential affair which reflects the innermost nature of the individual and society. For the philosopher Plato, bodily exercises were an important educational element. They were an instrument for achieving higher goals, they also helped to cultivate the individual complexly. Conclusions: Through their existential tinge, physical activities in ancient Greece helped to fulfill the sounding challenge of gnōthi seauton. Especially because of their educative character, bodily exercises of that period can also be seen as a suitable inspirational source for people today.
- Klíčová slova
- Platón,
- MeSH
- dějiny starověku * MeSH
- filozofie dějiny MeSH
- lidé MeSH
- pohybová aktivita * etika MeSH
- sporty dějiny etika psychologie výchova MeSH
- Check Tag
- dějiny starověku * MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- historické články MeSH
- Geografické názvy
- Řecko MeSH
