• Keywords
• Chirurgie, ortopedie, traumatologie,
• MeSH
• Neurosurgery MeSH

• NML Fields
• neurochirurgie

Kniha prezentuje hlavní rysy vývoje francouzského sociologického myšlení od poloviny 20. století do současnosti. V této souvislosti sleduje přechod od průmyslové společnosti ke společnosti postindustriální, od společnosti národní ke globální a od modernity k postmodernitě. Tyto proměny sleduje nejen v teoretické rovině, ale také v jednotlivých oblastech společenského dění a v rovině každodenního života. Sleduje přitom nejen to, jak se mění samotná sociální realita, ale prezentuje také zásadní spory a diskuse, které se v souvislosti s tím ve francouzské sociologii odehrály a odehrávají.Právě francouzská sociologie má pro takový rozbor ty nejvhodnější parametry. Jako jediná národní sociologie totiž disponuje právě již od poloviny 20. století nástrojem pro zachycení proměn sociální struktury. Má podobu "socioprofesních kategorií" a umožňuje sledovat trendy vývoje profesní struktury a v souvislosti s tím dráhy sociální mobility. V tomto rámci jsou vyloženy proměny ve světě práce a zaměstnání, fungování formálních organizací v soukromé i veřejné sféře a proměny v oblasti školství. Dalšími tematickými oblastmi jsou pak sociologie rodiny, která reaguje na výrazné proměny jak ve vztazích mezi manžely a partnery, tak ve vztazích mezi rodiči a dětmi, a sociologie města, kde se probíhající diskuse týkají problematiky sociální segregace a tzv. sociálně citlivých čtvrtí, vyjadřují se ke zdrojům násilí v městském prostředí, ale mapují také rezidenční přesuny různých kategorií obyvatel.Ve dvou závěrečných částech knihy je těchto dílčích analýz využito pro formulování odpovědí na otázky naznačené úvodem. Je ukázáno, jakými způsoby řeší francouzská sociologie napětí mezi tradičním důrazem na sociální integraci a aktuálními trendy posilujícími riziko sociální exkluze. Je rovněž ukázáno, jakým způsobem se přistupuje k otázce sociální regulace v prostředí postupující individualizace. Je zřejmé, že uspokojivost odpovědí na tyto otázky má zásadní dopad nejen na další vývoj francouzské i naší sociologie, ale rovněž zásadním způsobem ovlivňuje také perspektivy sociologie jako uznávané vědní disciplíny obecně.Dochází k proměnám modernity, anebo je moderní nazývat novými slovy stále totéž?Do jaké míry zůstává sociologie národní sociologií?Nakolik jsou životní osudy lidí určovány jejich sociální příslušností?Ztratila sociální identita význam pro budování identity individuální?Byla sociální nerovnost nahrazena nekonečnou růzností?Může se stát anomie normálním stavem společnosti?Vracíme se do dob před vznikem společnosti zaměstnání?Dochází k rozpojení placené práce a sociálních jistot?Je člověk obětí velkých organizací, anebo jejich komplicem?Je přechod od pyramidálních organizací na síťovou strukturu mocensky neutrální?Co sbližuje a co rozděluje fungování organizací působících v soukromém a ve veřejném sektoru?V čem spočívá rozdíl mezi zmasověním školství a jeho demokratizací?Přeměňuje škola aristokratická privilegia v meritokratická práva?Dává vzdělání přístup k moci?Stane se rodina kontraktem na dobu určitou?Je větší výhrou dobrý sňatek, anebo dobrý rozvod?Hrozí nám válka generací?Kolik rychlostí má město?Stanou se metropole městskými státy?Snižuje individualismus míru sociální segregace?Je individualismu právem, anebo povinností moderního člověka?K čemu všemu lze využít individualismus? A k čemu ho lze zneužít?; Vývoj francouzské sociologie a společnosti od poloviny dvacátého století do současnosti.

Monografie se soustředí na oblast krizového řízení, která je v České republice legislativně ukotvena; vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky jak na nevojenské, tak i na vojenské krizové situace. Ukazuje, jaký je současný stav krizové legislativy, případně jaké jsou další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.Druhé, upravené vydání; Charakteristika české bezpečnostní politiky, krizového řízení, plánování i legislativy zaměřené na řešení krizových situací.

Slovník kolektivu autorů z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy tvoří pendant k úspěšné Praktické encyklopedii žurnalistiky, jež se dočkala několika vydání. Obsahuje přes dvě stě padesát výkladových hesel, která umožňují základní orientaci v klíčových konceptech oboru. Je určen jak studentům, tak těm, kteří s pojmy marketingové komunikace přicházejí do styku v rámci své profese.; Výkladový slovník seznamuje s odbornými termíny a koncepty marketingové komunikace a public relations.

Ruská agrese proti Ukrajině představuje patrně největší výzvu evropské bezpečnosti od roku 1945. Nejenže ztělesňuje útok na samotné základy systému mezinárodního práva, ale i s novou naléhavostí nastoluje otázku, kam až sahají ofenzivní ambice současného ruského režimu. Předkládaná monografie osvětluje širší pozadí poslední ruské agrese a podává analýzu vývoje na Ukrajině po roce 2014 v souvislosti s aktuálním ozbrojeným konfliktem. Rozebírá jeho hlavní příčiny a zdroje, přibližuje fungování a průběh ruské hybridní válečné kampaně a hodnotí dopady probíhající rusko-ukrajinské války na stávající mezinárodní uspořádání.

Na rozdíl od jiných antropologických studií zaměřujících se převážně na východoslovenské osady zvolil Jan Ort jako cíl svého terénního výzkumu obec s reputací "bezproblémového soužití" mezi jazykově i etnicky heterogenními obyvateli. Kniha nabízí etnografickou kritiku této idylické představy a ukazuje, jak současný stav souvisí s historickou transformací, naturalizací symbolických a materiálních nerovností, hranic a hierarchií, ale zároveň i se způsoby jejich vyjednávání. Výsledkem je práce plná zajímavých etnografických popisů a postřehů, které v úhrnu poskytují odpověď na jednu z hlavních otázek textu: Kdo je tu místní?; Autor v knize reflektuje kulturně-antropologický výzkum východoslovenské obce s reputací \"bezproblemového soužití\" mezi jazykově i etnicky heterogenními obyvateli.Kniha nabízí etnografickou kritiku této idylické představy a ukazuje, jak současný stav souvisí s historickou transformací, naturalizací symbolických a materiálních nerovností, hranic a hierarchií, ale zároveň i se způsoby jejich vyjednávání. Výsledkem je text plný zajímavých etnografických popisů a postřehů, které v úhrnu poskytují odpověď na jednu z hlavních otázek textu: Kdo je tu místní?

Kniha hodnotí stav současného zpravodajství, analyzuje jeho praktické postupy a teoretické základy a zamýšlí se nad obsahem základních pojmů objektivita, nestrannost a vyváženost. Autor se zevrubně zabývá procesem transformace reality při tvorbě zpráv a definováním zpravodajských profesních pravidel. Sleduje životní cyklus zprávy, popisuje cenzurní deformace zpravodajství a na konkrétních příkladech ukazuje mechanismus tvorby dezinformací. Shrnuje parametry veřejnoprávního zpravodajství, definuje vlastnosti zprávy jako zboží a hodnotí formy vlastnictví zpravodajských médií. Polemizuje s hodnocením zpravodajství jako zrcadlového obrazu skutečnosti, nebo naopak manipulativního nástroje mediokracie a prostředku politické dominance. Zamýšlí se nad postavením novináře v éře sociálních sítí, digitalizace a robotizace zpravodajství.

Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu "péče o duši", který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let. Duše, která u Sókrata už není homérský stín ani mytická představa, byla ve filosofickém náhledu pojata jako síla rozhodnout se, zaujmout určitou pozici, směr. Patočka proto duši považoval za princip, z něhož vyrostly dějiny a podstatné momenty evropské kultury, filosofie, politika a umění. Úvahy o povaze umění, které Patočka rozvíjel v dialogu s Martinem Heideggerem nebo Romanem Ingardenem, a jeho interpretace dílčích motivů u Sofokla, Čechova nebo Thomase Manna jsou v důkladném čtení Jana Josla dokladem toho, že umění vnímal jako zcela specifický druh reflexe lidského postavení ve světě.; Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let. Duše, která u Sókrata už není homérský stín ani mytická představa, byla ve filosofickém náhledu pojata jako síla rozhodnout se, zaujmout určitou pozici, směr. Patočka proto duši považoval za princip, z něhož vyrostly dějiny a podstatné momenty evropské kultury, filosofie, politika a umění. Úvahy o povaze umění, které Patočka rozvíjel v dialogu s Martinem Heideggerem nebo Romanem Ingardenem, a jeho interpretace dílčích motivů u Sofokla, Čechova nebo Thomase Manna jsou v důkladném čtení Jana Josla dokladem toho, že umění vnímal jako zcela specifický druh reflexe lidského postavení ve světě.

Kniha podává výklad dějin sociologického myšlení s přihlédnutím k proměnám, jimiž prochází moderní společnost v dnešní době. Autor vychází z analogie mezi krizí tradiční společnosti, z níž se zrodila modernita, a současnou krizí organizované modernity, jejíž příchod byl z různých úhlů zachycen v teoriích klasiků sociologie. Kniha se tak snaží na jedné straně podat výklad základních kategorií sociologického myšlení u zhruba desítky předních sociologů 19. a počátku 20. století. Zároveň na druhé straně usiluje o teoretické propojení této myšlenkové tradice s nejaktuálnějšími problémy dnešní doby. Autor dospívá k názoru, že mnohé prvky sociologické tradice mohou posloužit k orientaci v současných proměnách modernity.Je dnešní vývoj triumfem modernity, anebo jejím selháním?Lze ještě vymyslet něco nového po Marxovi, Weberovi a Paretovi?Znamená proces individualizace nárůst svobody?Mýlili se více osvícenci, anebo konzervativní myslitelé?Byly organizace nadějí modernity, anebo jejím prokletím?Pohybuje se modernita v kruhu?; Výklad dějin sociologického myšlení zachycuje koncepce klasiků sociologie v kontextu proměn modernity.

Kniha se zabývá dopady jedné z největších sociokulturních změn druhé poloviny 20. století, nebývalého nárůstu nové společenské kategorie - adolescentů. Autor rozebírá mentalitu těch, kdo se nalézají v přechodné životní fázi, pro kterou je charakteristická neuzavřenost životních voleb. Tato nová sociální kategorie co do svého počtu i významu neobyčejně sílí po druhé světové válce, tedy v období, které je přechodné též z hlediska celé společnosti na cestě od společnosti průmyslové k postindustriální. Kniha analyzuje, jak v této situaci došlo ke vzniku kultu věčného mládí, koncentrovaného kolem motivů touhy bez hranic, popření autorit a iluze neomezené individuální volby. Autor dokládá, nakolik kult věčného mládí inspiroval takzvané postmoderní myšlení. Dále ukazuje, jak tento způsob myšlení přetrvává i v situaci, kdy se od přelomu 70. a 80. let vynořují obrysy společnosti hypermoderní.Pečlivě budovaný kult mládí převrací skutečné vztahy ve společnosti. Pomáhá zakrývat fakt, že vlastnosti, které jsou přičítány mladé generaci, jsou ve skutečnosti požadavky přicházející zvenčí a vyvolávané logikou fungování firem, politiky a médií. Kult věčného mládí pomáhá zastírat poměry, ve kterých vyrůstají nové generace, a odvádí pozornost od skutečných problémů, jimž musejí čelit. Tento uměle pěstovaný kult neúprosně popohání k vyšší výkonnosti příslušníky všech generací v zájmu zvyšování profitu především velkých firem a finančních trhů.; Kniha se zabývá dopady jedné z největších sociokulturních změn druhé poloviny dvacátého století, nebývalého nárůstu nové společenské kategorie – adolescentů.Autor rozebírá mentalitu těch, kdo se nalézají v přechodné životní fázi, pro kterou je charakteristická neuzavřenost životních voleb. Tato nová sociální kategorie co do svého počtu i významu neobyčejně sílí po druhé světové válce, tedy v období, které je přechodné též z hlediska celé společnosti na cestě od společnosti průmyslové k postindustriální. Kniha analyzuje, jak v této situaci došlo ke vzniku kultu věčného mládí, koncentrovaného kolem motivů touhy bez hranic, popření autorit a iluze neomezené individuální volby.